Martin Bursík a Jiří Paroubek se přou o vskutku zásadní věc - kdo z nich dostal dřív nápad vzít si na billboardy i vlastní děti, respektive děti ostatních kandidátů.
Proti tomu nápadu jsou dvě výhrady. Jednak nám dotyční politici vnucují téma, o němž se pak ale nesmí svobodně mluvit. Zkusme si představit tu zlobu z Lidového domu, kdyby třeba politická konkurence vyvěsila billboard s opuštěnou Zuzanou Paroubkovou. Přitom nový vztah, z něhož vzešlo dítě lídra ČSSD, je jen hezčí strana mince, na jejíž druhé straně je osobní zrada na blízkém člověku.
Především jsou ale billboardy násilí na těch dětech. Známý britský potírač náboženství Richard Dawkins radí nepsat o „křesťanských dětech“ nebo o „muslimských dětech“, vždycky jen o dětech křesťanů a muslimů. Křesťanské budou, až se pro křesťanství rozhodnou vlastní hlavou - to už ovšem nebudou děti. Podobně ani Margarita Paroubková není sociálnědemokratické dítě, nýbrž dítě jednoho sociálního demokrata a jeho paní.
Čtěte Téma na straně 2
