Obama ohlásil správné kroky, ale chce zvítězit?
V dlouhém rozhodování amerického prezidenta o dalším postupu v Afghánistánu se o něj přetahovaly strategické požadavky úspěchu na bojišti s politickými požadavky domácího publika. Obama se nakonec rozhodl podpořit takové strategické kroky, o nichž se američtí vojáci, poučení zkušenostmi z Iráku, domnívají, že jediné mohou vést k úspěchu. Ty kroky se ovšem příčí koalici, která Obamu zvolila, a tak musel něco dát i jí: slib, že počínaje červencem 2011 se vojska začnou stahovat. Pro Taliban je to ovšem neocenitelná informace o tom, do kdy jim stačí vydržet.
Vietnamizace Afghánistánu, o níž se mluví, nedává příliš smysl. To slovo straší v hlavách určité skupiny amerických komentátorů, kterým se pojí se vzpomínkami na vlastní mládí (a důležitost). Zkoušeli ji zprvu naroubovat na Irák; teď už si to nikdo netroufne. Namístě by bylo spíš mluvit o europeizaci amerického pohledu na svět. Obama zopakoval, že Amerika se bude zastávat práv lidí žijících v tyraniích a „pečovat o světlo svobody“. Tak mluví i Evropa, ale ve skutečnosti dbá o spravedlivý pořádek nanejvýš u potenciálních kandidátů členství a to, jak se zachází s lidmi ve vzdálenějších odbytištích zboží, je jí jedno. Stejný reálpolitický pohled prostý ohledů na „světlo svobody“ dnes Obama fakticky uplatňuje na Írán a Čínu. „Amerika bude muset ukázat naši sílu na tom, jak ukončujeme války a předcházíme konfliktům,“ řekl taky. I tohle si postmoderní Evropa namlouvá už dlouhá léta. Jenže války se vyhrávají tak, že se vyhrávají - v tomto oboru nikdo nic lepšího nevymyslel. Hlavně Talibanci jsou v tomto směru puncovaní tradicionalisté.
Čtěte Téma na straně 6
