Frustrace na zdravotníky dolehne až časem, myslí si psycholog. ‚Před očima jim umírá spousta lidí‘

Lidovky.cz: Zaznamenali jste zvýšený zájem o psychologické služby?
Teď jsou zdravotníci hodně přetížení a unavení, ale jak se řada kolegů domnívá, a já jsem o tom také přesvědčený, ono to na lidi teprve dolehne. Už to trvá rok, je to dlouhé, je z toho určitá frustrace lidí. Jak se říká, že ještě nevidíme světlo na konci tunelu – unavuje to. Zdravotníci jsou v situaci, která je pro ně nová, i když to trvá rok. Nebyli na to připraveni, spousta lidí jim umírá před očima a ne všichni jsou specialisté na tu paliativní, doprovodnou péči. Nehledě na to, že je také velmi náročné současně zvládat osobní život. Řada zdravotníků má děti, někdy se jedná o samoživitele a samoživitelky.

Lidovky.cz: Jaké psychické obtíže se v souvislosti s covidem vyskytují?
Těch může být celá řada. Nyní to bude velká únava, vyčerpání a my víme velmi dobře, že se únava rozděluje na psychickou a fyzickou, přičemž ta psychická bývá daleko horší. Fyzická se poměrně rychle odbourá nebo stačí relaxace, spánek či odpočinek a člověku je lépe. Psychická, ten stres, může mít dlouhodobé dopady. Někdo může být přecitlivělejší, vytvářet si katastrofické scénáře, ještě horší, než ve skutečnosti jsou.

PhDr. Pavel Harsa, Ph.D. Je vedoucím klinickým psychologem Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Na fakultě UK je zároveň také odborným asistentem. Má atestace z klinické psychologie a psychoterapie, na které se rovněž profesně zaměřuje. Zabývá se ale i sportovní psychologií nebo v posledních letech často skloňovaným syndromem vyhoření. PhDr. Pavel Harsa, Ph.D.

Domnívám se, že nelze vyloučit ani posttraumatické stresové stavy, poruchy přizpůsobení či deprese. Stane se, že řada lidí, kteří prodělali covid nebo jsou zdravotníci, se může dostat do psychického vyčerpání – jež může korelovat se spuštěním deprese různé intenzity – do úzkostí a obav.

Lidovky.cz: Vy sám sledujete příklady těchto potíží mezi zdravotníky vaší nemocnice?
My se o to v nemocnici samozřejmě zajímáme, máme nápady a nenecháme situaci ladem. Platí nabídka psychologické péče pro zaměstnance, není to však jen u nás, je to v různých velkých zdravotnických zařízeních, kde se psychologové a psychoterapeuti angažují na pomoc zdravotníkům.

Lidovky.cz: Jak velkou roli, co se týče psychické zátěže, hraje fakt, že se zdravotníci musí vyrovnávat s vyšší mírou smrtnosti?
I když se zaměstnanci jednotek intenzivní péče potkávají na oddělení se smrtností, nebylo to nikdy v takovém množství jako teď. Někdo to může vnímat velmi citlivě, protože někteří pacienti mohou být na oddělení opravdu krátce a zemřou. V dnešní době vidíme, že se jedná také o pacienty ve středním a mladším věku. Jejich úmrtí se lékařů a dalších zdravotníků samozřejmě dotkne. Zdravotní sestry mohou vidět například pacienty ve věku svých dětí. Taková srovnání jsou určitě zátěž. Obecně ztráta každého života je ztrátou výraznou a z psychického hlediska, co se týče stresorů (podnětů vyvolávajících stres – pozn. red.), je tou nejzávažnější, pokud se jedná o osobu blízkou.

Lidovky.cz: Co mají zdravotníci dělat, aby se vyrovnali s novým druhem stresu?
Tady je každá rada těžká. My jsme připravili několik doporučení: především pokud mohou a mají volný čas, aby jej věnovali činnostem, které je baví, u nichž relaxují. Ne, aby se nutili do něčeho, co jim ten stres ještě zvyšuje.

Těm, kdo rádi relaxují u pohybových aktivit, bych doporučil jít na vzduch a hýbat se. Obecně bych doporučil, aby využili volný čas nějak smysluplně, pro sebe. I přesto, že je covid, svět se úplně nezastavil. Rozhodně pak lidé, kteří mohou využít čas pro sebe, nestrádají tolik, jako ti, kdo nemají dost energie naplnit volno něčím plnohodnotným.