Minulý izraelský prezident má jít do vězení. Nevím, kam půjde Berlusconi nebo Sarkozy. Pro vysokého politika je jistě otázka, má-li se kam důstojně vrátit. Václav to měl ideální: vrátil se prostě do svého předešlého života a pokračuje v něm s jednou velikou zkušeností navíc: ze života prezidenta. Jak účinně se mu to sčítá! Skoro jako by mu to osud dopřál k prohloubení jeho literární inspirace až na dno: víc už k tomu nemohl prožít. Člověk by mu ovšem přál, aby k tomu nemusel prožívat ty nemoci... Ale bez nich by možná nevnímal jeden neznámý termín: poslední uzávěrku. Život Václava Havla je sám literární dílo, které on jenom realizuje. Kdo mu je píše? - Toto si někdy o svém životě myslím i já: že je zajímavější než to, co jsem napsal.
Z názorů na „Odcházení“ zdá se mi nejhloupější posuzovat ho podle nějakých teoretických měřítek: zda je to vůbec film... Kvalitu a význam každého díla ukazuje účinek. Havlův film je krutá „definice“ života vůbec: marnost nad marnost, vše je marnost... Když čtu takto krutou knihu, můžu čtení přerušit - a dělávám to: tady v kině to nešlo. Byl bych rád před bolestí někam na chvíli uhnul. Ale!
Ale jsem si jist, že Václav Havel by o svém životě mohl i uměl psát, vyprávět, natáčet i jinak: jako o radosti, rozkoši, potěšení, o Božím daru. V pokoře a vděčnosti za všecko. To bylo i v tom filmu znát. Proč tedy udělal hru a film opačného smyslu? Povím svou domněnku: chtěl si vyřídit všecky těžké chvíle a časy, zlé zkušenosti se sebou i s lidmi. Jako by řekl: Já vám na nic neskočil! Já věděl, že jste falešné, vy leknínové ctitelky. Já vím, jaká jsi ženská, má drahá ženo! A děkuju vám všem za to, že jste se mnou žili! A ona, krásná Veškrnová, se jeho dílu obětovala a on tu oběť přijal. Na každém nervu v její tváři bylo znát, jak dobře se sama zná. Věděla, co hraje, i Chramostová a Holubová to věděly. A kdyby to přesně nevěděl sám Abrhám, byl by se smysl filmu zhroutil do banální parodie. Chvílemi jsem nemohl vydržet, co ten Václav s těmi lidmi dělá, ale dobře vám tak! Chtěli jste žít s Havlem.
O kameře, obrazu, zvuku ať mluví znalci: samozřejmé nároky se nemají dílu promíjet. A všecky ozdobné schválnosti režie, jako ten kámen pod nohama, skořice v pivě, louže na chodníku, dávaly nám trochu oddechu: připomínaly, že však je to jen film, a nikoli neštěstí. Souhlasím s tím, co tu napsal Topol. Je zajímavé, kolik lidí nemá ani dost obyčejné tolerance, aby nevěděli, co si mají myslet, a byli tedy zticha. Myslím, že film „Odcházení“ má smůlu: přitěžuje mu, že ho udělal Havel.
***
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
Chvílemi jsem nemohl vydržet, co ten Václav s těmi lidmi dělá, ale dobře vám tak! Chtěli jste žít s Havlem.
