Kniha začíná pohřbem Konstantina Černěnka v Moskvě v březnu 1985, jehož nástupcem se stal právě Michail Gorbačov. Pravděpodobně naposledy se tu tehdy u jeho rakve ve více méně předstírané jednotě shromáždili všichni tehdejší političtí lídři východního bloku, od generála Jaruzelského přes Jánose Kádára, Gustáva Husáka, Erika Honeckera, služebně nejstaršího Todora Živkova až po Nicolae Ceausesca. Autor jim věnuje krátké výstižné portréty. Píše v nich o způsobech, kterými se tito vůdcové vymykali z jednotné politiky a které byly podmíněny různými zájmy, především vnitřními situacemi jejich zemí. Při četbě si tu mimo jiné i uvědomíme, kolik jsme toho o naší nedávné minulosti už zapomněli a do jaké míry se dřívější mocipáni, z nichž často šel strach, proměnili v lepenkové figury na šachovnici historie.
Už v této první kapitole se nám Dalos představuje jako typicky středoevropský autor svým lehce ironickým odstupem od zvolené tematiky, který mu umožňuje komplexnější a diferencovanější pohled na tehdejší dění, ale nikdy nesklouzává do anekdotičnosti. Je to vlastně poprvé, kdy je proces rozpadu východního bloku líčen ve všech šesti zemích v časovém sledu, jak se udál, jako svého druhu drama o šesti aktech.
Sovětský blok jako by tu znovu naposled ožil ve své sevřenosti a jednotě, zároveň však i ve své různorodosti aktuálních politických zájmů, tradic a historie, které Dalos z různých perspektiv rozpracovává a dokládá řadou citátů. Jestliže se polská Solidarita ve svém úsilí po změně systému v lecčems orientovala podle španělského vzoru přechodu od diktatury k demokracii, pak maďarská společnost k ní dospěla bez velkých otřesů v procesu liberalizace začínajícího v 60. letech, který paradoxně umožnily události roku 1956. Naproti tomu v Bulharsku, nejsovětštější zemi ze všech sovětských satelitů, kde byly stranické struktury intaktní, šlo o skutečný převrat, který se mohl snadno stát násilným jako v Rumunsku, kde bylo zabito víc než tisíc lidí včetně manželů Ceausescových.
Československá a německá revoluce vypadají v tomto kontextu nejvíce občansky. Jako červená nit se Dalosovým textem vine poznání, že cena, kterou země socialistického tábora za získanou svobodu musely v příštích letech zaplatit - a ještě platí - byla vyšší, než si to opoziční elity dovedly představit, a že ji převážně zaplatili ti nejchudší.
***
LITERATURA FAKTU ČESKY NEVYŠLO Der Vorhang geht auf György Dalos Vydalo nakladatelství C. H. Beck, München 2009. 272 strany.
