Pětisetstránková kniha obsahuje jen jedenadvacet pohádek, ale téměř se v ní nevyskytuje čistě bílá stránka s textem bez ilustrace, barvy, ornamentu či jiného nápadu. Zdálo by se, že to musí být příliš, ale čtení ani prohlížení jen tak neunaví. Fučíková zde šťastně spojila nekýčovitou líbivost s humorem, obraznost a ornamenty čínského dekorativního umění dokázala skloubit s ilustrací, v níž vynikají individuální rysy, výraz tváře, pohyb a situační komika. Nepokoušela se dělat ze sebe orientální umělkyni, podržela si vlastní styl a vyvarovala se parodování.
Pro populární (a popularizující) styl a přívětivost se možná Čínské pohádky nebudou jevit dost „umělecky“. Ale i při tom nejvyšším standardu, jaký u současné dětské knihy prosazují např. nakladatelství Meander či Baobab, zde máme co do činění s jednou z nejkrásnějších knih uplynulého roku.
Čínské pohádky
Přeložila Lenka Mikolášková a další autorky Ilustrovala Renáta Fučíková.
Vydalo Brio, Praha 2007. 544 strany.
