„Asi 20 kilometrů za Mohelnicí v rádiu slyším, že je přede mnou bouračka a slušně dlouhá kolona,“ začal vyprávět. „Zapnul jsem si navigaci a podle ní po chvíli zahýbám doleva. Perfektní. Dojedu do první vesnice a navigace mě po chvíli svedla kamsi do lesa. Najednou jsem zjistil, že jedu mezi stromy, a když zastavím, už se nikdy nevyhrabu. Na cestě najednou vidím už jen vyjeté koleje od traktoru a na jednom horizontu zčistajasna prásk a já stojím. Přezul jsem si boty a běžel tři kilometry do nejbližší vesnice. Bohdalov se jmenovala, to si budu pamatovat snad navěky. Zazvonil jsem u prvního stavení a chlapík, co mi otevřel, se nestačil divit. Vytáhl mě a ocenil, že s obyčejnou oktávkou jsem dojel celkem daleko...“
- 18. února 2009