Sobota 28. května 2022, svátek má Vilém
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Liberalismus? Pro Chartu slovo neznámé. Po revoluci ale hlavní idea

Česko

  6:43
Demokratické revoluce roku 1989 vzbudily naděje, že pád východoevropského komunismu neznamená jen vítězství kapitalismu, ale také historické vítězství liberální demokracie. Jádrem globální diskuze raných 90. let byl spor o jejich význam.

Když v listopadu 1989 vznikalo Občanské fórum, jeho důraz na koncept „občanské společnosti“ a svobodu každého jednotlivce zcela souzněl s principy liberalismu. Na snímku Václav Havel mluví k účastníkům shromáždění v pražském Činoherním klubu. foto: ČTK

Podle jedněch šlo o „liberální revoluce“ svého druhu, přispívající svým dílem k utvářejícímu se „konci dějin“ (tak to viděl Francis Fukuyama). Podle jiných to bylo jen krátkodeché vítězství liberálních principů, které ale byly brzy zastíněny jednostranným neoliberálním kapitalismem či jinde nástupem nacionálně a kolektivisticky orientovaného populismu.

Liberalismus jako politická doktrína se každopádně stal důležitým vztažným bodem pro řadu klíčových aktérů dobové politiky a rané fáze demokratické transformace. Tento „liberální konsensus“ počátku 90. let ovšem měl své spontánní kořeny v dění předchozích let.

Liberální, aniž by to tušila

V předlistopadovém Československu, a to i v řadách demokratické opozice, bychom přesvědčených liberálů našli poskrovnu. Charta 77 byla složená z lidí a skupin nejrůznějšího ideového zaměření, politické liberály zastupovala snad jen okrajová skupina okolo Emanuela Mandlera a Bohumila Doležala, zakladatelů zajímavé, avšak marginální Demokratické iniciativy (1987). Naopak v historických diskuzích samizdatu panoval spíše kritický vztah k českým liberálním tradicím, a to i co se týče liberální elity první republiky reprezentované tzv. pragmatickou generací kulturních liberálů okolo Karla Čapka a Ferdinanda Peroutky.

Pokud by se někdo předních signatářů zeptal, zda považují Chartu 77 za liberální, sotva by dostal kladnou odpověď. Minimalistická definice liberalismu však praví, že liberální je to politické myšlení, které klade do popředí principy individuální svobody a autonomie jednotlivce. Připočítáme-li k tomu všemi názorovými proudy sdílený důraz na právo a obhajobu právního státu stejně jako znovuobjevení pojmu „občanské společnosti“, začne se chartovní společenství náhle jevit mnohem více liberální, než si sami jeho členové připouštěli.

Zásadní podíl na tom měla tzv. kulturní opozice v čele s Václavem Havlem, jedna ze stěžejních složek Charty. Pochopitelný životní zájem umělců, vědců a intelektuálů na autonomii a svobodném prostoru pro tvorbu můžeme charakterizovat jako tzv. kulturní liberalismus, v němž se pojem „liberální“ vztahuje spíš na temperament či životní styl než na konkrétní politickou doktrínu či ideální představu o světě.

Havel vs. Klaus: dva liberalismy

Byl to právě tento „kulturní liberalismus“, který se podstatně promítl do české politiky po roce 1989 obdobně jako za první republiky po roce 1918. Jeho hlavními politickými nositeli bylo vedle prezidenta Havla nejdříve Občanské fórum a posléze jedna z jeho následnických politických stran, Občanské hnutí, jehož vedení tvořili mnozí bývalí chartisté jako např. Jiří Dienstbier, Petr Pithart, Pavel Rychetský či Jan Sokol.

Výročí Charty 77

Autor:

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...