Lotyšský parlament včera spáchal politickou sebevraždu. Aby země nepřišla o mezinárodní finanční pomoc a nezkrachovala, schválili poslanci úsporný balíček, který sníží výdaje státu o jednu miliardu dolarů.
Dvacet miliard korun není z našeho pohledu žádná fatální částka, ale pro Lotyšsko je to deset procent rozpočtu. Důchodci se budou muset smířit s desetiprocentním snížením penzí a státním zaměstnancům klesnou platy o pětinu. Vláda dále zruší některé státní agentury a poradní orgány státem ovládaných společností.
Lotyšským poslancům nezbylo nic jiného, než se do těchto nepopulárních opatření pustit. Bez peněz od Mezinárodního měnového fondu a Evropské komise by stát nemohl splácet své dluhy. Už tento měsíc má země od EU a MMF dostat více než miliardu eur.
I když peníze do Lotyšska přitečou, nemá krizí zmítaná pobaltská země vyhráno. Analytik Danske Bank Lars Christensen, který před podobnou krizí v Lotyšsku dávno varoval, zůstává skeptický. Agentuře Bloomberg včera řekl, že úsporou v rozpočtu lotyšská vláda jen oddálila devalvaci své měny. „Nevidíme žádné fundamentální změny,“ prohlásil lakonicky Christensen a položil řečnickou otázku, co se stane, až bude Lotyšsko žádat o uvolnění další tranše.
Lotyšský příklad ukazuje, co se stane, když se rozpočtové úspory v době růstu odkládají na neurčito. A jak to vypadá, když se pak vláda snaží všechno zachránit na poslední chvíli. Pak už ovšem ani drastické škrty nestačí. Lotyši už kvůli krizi jednou vyšli do ulic a svrhli vládu. Další vzpourou si nepomohou. Prostě si měli včas zvolit odpovědnější politiky. Teď budou za svou chybu draze platit.
