PAŘÍŽ/PRAHA Lze jej označit za člověka, který poznal oba břehy. Narodil se na severu Afriky, politickou kariéru ale budoval až ve Francii. Léta patřil k socialistům, během prezidentské kampaně jejich kandidátky ale změnil barvy a přešel do tábora Nicolase Sarkozyho. A ke svému zatím poslednímu spojenci je i přirovnáván – kvůli silným slovům i radikálním činům je podobně jako Sarkozy vděčným soustem pro média.
Celý název funkce Erika Bessona zní „ministr pro přistěhovalectví, integraci, národní identitu a rozvoj solidarity“. A v tom se skrývají i hlavní témata, která z něj činí jednoho z nejviditelnějších francouzských ministrů. Bessonovo jméno je skloňováno v souvislosti s bojem proti ilegální imigraci, debatou o hledání „národní identity“ a právě zahalováním muslimek. „Naše republika musí zakázat toto porušování lidské důstojnosti všude na veřejnosti,“ komentoval Besson nedávný návrh speciální parlamentní komise, aby byly burky zapovězeny alespoň na některých místech.
Zatím nejnovější kauza týkající se zahalování muslimek v sobě skrývá i jistou zajímavost. Z Bessonova popudu bylo odmítnuto francouzské občanství přistěhovalci, který prý nutil svoji muslimskou manželku chodit zcela zahalenou – podle deníku Le Figaro šlo o imigranta z Maroka. A právě tato severoafrická země je i rodištěm francouzského ministra.
Besson se narodil v roce 1958 v Marrákeši, a to smíšenému páru: jeho matka byla z Libanonu, otec pracoval jako letecký instruktor u francouzského letectva. Toho ale malý Eric už poznat nemohl – zahynul při letecké nehodě tři měsíce před jeho narozením. Do Francie se Besson společně se zbytkem rodiny přestěhoval, když mu bylo 17 let. Po studiích nejdřív pracoval v Renaultu, poté vystřídal několik dalších zaměstnání, nakonec se ale vydal na politickou dráhu. V roce 1995 – dva roky po vstupu do Socialistické strany – se stal starostou jihofrancouzského města Donzere a byl jím až do roku 2007, posledních deset let zároveň působil i ve francouzském parlamentu.
Tento rok se také zapojil do prezidentské kampaně socialistické kandidátky Ségolene Royalové, jak ale bylo již výše zmíněno, „zběhl“ k Sarkozymu – prý na protest proti příliš levicovému programu Royalové. A po dvouletém působení ve funkci státního tajemníka to v lednu 2009 dopracoval do funkce ministra.
Zviditelnil se především tažením proti ilegální imigraci – ať už slibem vyhošťovat 26 tisíc ilegálních imigrantů ročně, či rozprášením nepovoleného přistěhovaleckého tábora nedaleko Calais. Postavil se také do čela debaty o „hledání národní identity“, která se však na internetových stránkách jeho úřadu z části zvrhla v protipřistěhovalecké a protimuslimské výpady. „Většina příspěvků respektuje naše republikánské hodnoty,“ bránil se Besson.
Jeho neotřelý přístup má hned několik cílů: pomoci vyřešit rostoucí problém s ilegální imigrací a v neposlední řadě i vzít politický vítr z plachet krajní pravici.
