Pátek 26. dubna 2024, svátek má Oto
130 let

Lidovky.cz

Medaili pro Čubu nechápu. Po roce 1989 ho ale démonizovali, říká Pithart

Česko

  7:00
PRAHA - Pokud se Františku Čubovi dodnes něco daří, tak rozdělovat lidi v názorech na svoji osobu. Zatímco pro jedny zůstává strůjcem 'slušovického zázraku', pro druhé je to komunistický mafián, který těžil z úzkých vztahů s pohlaváry režimu. V 90. letech čelil řadě obvinění, avšak vinu mu nikdo neprokázal. Nyní se dočkal státního vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana.

František Čuba foto: ČTK

O minulosti předsedy legendárního JZD server Lidovky.cz hovořil s Petrem Pithartem, předsedou vlády z let 1990-1992, a ekonomem a bývalým novinářem Karlem Křížem.

Čuba se pozornosti médií po revoluci vyhýbá. Slyšet o něm začalo být opět teprve loni, kdy se jako člen SPOZ probojoval z poslední příčky na kandidátce do zastupitelstva Zlínského kraje. Letos si ho prezident Miloš Zeman zvolil poradcem pro oblast zemědělství a hospodářství. Další úspěch v podobě zvolení do sněmovny ale nepřišel. Propadl. Jako všichni Zemanovci. Přesto se znovu dostal do pozornosti médií: v pondělí ho prezident ocenil Medailí Za zásluhy.  

Co si myslíte o státním vyznamenání pro Františka Čubu?

Pithart: Miloš Zeman tím oceněním chtěl asi ukázat, že dokáže jít proti proudu jako Tomáš Garrigue Masaryk. Jinak tomu nedokáži rozumět.

Kříž: Vzpomínám, že ke konci komunistické vlády František Čuba zval Miloše Zemana - coby režimu nepohodlnou osobu - do Slušovic, aby vedl semináře o řízení, o batismu a o takzvaných ESOPech, tedy firmách řízených zaměstnanci. To bylo od Čuby milé, i statečné,  takže se udělení státního vyznamenání nepodivuji.

Slušovické družstvo, jemuž Čuba předsedal od roku 1963 do roku 1990, se zabývalo nejen zemědělstvím, ale i biotechnologiemi, strojírenstvím, elektronikou a dokonce i třeba výrobou počítačů. I díky tomu mělo JZD na konci 80. let tržby v řádu několika miliard korun.

K tomu dopomohly i Čubovy osobní vazby na část tehdejších pohlavárů, díky kterým mohl finančně motivovat zaměstnance a používat na Západě běžné manažerské metody, jakou je například vnitropodniková konkurence. Nakonec se Slušovice díky úspěchu staly výkladní skříní československého socialismu a v družstvu se střídala jedna zahraniční delegace za druhou.

Čuba si díky tomu vysloužil nejprve medaili Za službu vlasti (1962), poté medaili Za vynikající práci (1978), v roce 1986 Řád práce a nakonec titul Hrdina socialistické práce (1989).

Díky čemu se podle vás podařilo udělat ze Slušovic podnik s několikamiliardovým obratem?

Pithart: Režim byl v osmdesátých letech už hodně ochablý, rezignoval a toleroval leccos, co bylo v rozporu s tím, co hlásal; vlastně to prodlužovalo jeho život. Šedá ekonomika tvořila přes 30 % HDP. Kdekdo byl do ní zapletený a tak vlastně kompromitovatelný. Že trh (ale bez pravidel) fungoval, jsme viděli po Listopadu: kdo měl přede všemi náskok? Ti, kteří to rozjeli už dříve...V případě Slušovic se sešla celá řada příhodných okolností, mezi které patří mentalita (tradice) Zlínska, šikovnost pana Čuby, dobrý výběr vedoucích funkcionářů, spory ve vedení KSČ o to, co a až kam tolerovat... Protekce? Někteří funkcionáři se Slušovicemi chlubili, jiní je nemohli vystát. Co já vím?

Kříž: Pan Čuba jistě byl strůjcem úspěchu Slušovic, ale celý tento úspěch stál na skutečnosti, že Slušovice získávaly speciální povolení na dovoz různých technologií a komponent ze Západu, které pak v přidružených výrobách kompletovaly a - coby monopolní dodavatel - draze prodávaly dalším družstvům a státním podnikům. Slušovice tedy měly za komunismu zásadní privilegia, o která se zasloužil pravě Čuba a Miloš Jakeš coby patriot a zemědělský tajemník, jenž pak svůj vztah k tomuto kolchozu převtělil v politickou moc a výstavní štít své perestrojky. To, že se ve Slušovicích daly vydělat slušné peníze a stahovali se tam proto schopní lidé z celé republiky, na protekční podstatě slušovického "zázraku" nic nemění.

O panu Čubovi se hovoří na jedné straně jako o strůjci "slušovického zázraku", na druhé straně se mluví o podvodech, krádežích atd. Co si myslíte o této druhé tváři Slušovic?

Pithart: Nevím, která tvář byla první a která druhá. Slušovice byly vždycky démonizovány. I Václav Havel je démonizoval, když v srpnu 1990 (výročí invaze!) mluvit o "temných spiknutích", "slušovických nitkách"...  Byl jsem z toho hodně nešťastný, protože to bylo plácnutí do vody, které ale mělo rozpoutat "druhou revoluci", tu důkladnou, a to je vždycky ta jakobínská... 

Kříž: O tamních zlodějnách nic nevím, ale je jasné, že podnik rychle po Listopadu musel zkrachovat. Z privilegií jen pro někoho se totiž stala nová hospodářská legislativa, která platila pro všechny a umožňovala svobodně podnikat, obchodovat, organizovat. Bylo to součásti reformních kroků, v rámci nichž došlo k liberalizaci cen a zahraničního obchodu, k privatizaci, k likvidaci monopolů a do té doby rozšířeného protekcionismu. Slušovice zabila konkurence, která byla rychlejší, kvalitnější a levnější. Kolchozy (družstva) nebyly a nejsou nikde na světě nositeli moderních přístupů a podnikatelských inovací, jsou to vesměs obranné organizace drobných pěstitelů a výrobců.

JZD se rozpadlo hned na začátku devadesátých let. Od podzimu 1989 do léta roku 1991 vzniklo přes sto akciových společností, do kterých se postupně přelil majetek družstva. Velká část firem ale brzy zkrachovala.

Časopis Týden v roce 2008 napsal, že po sobě pohrobci JZD Sušovice zanechali stamilionové dluhy. Jedna z firem byla na konci 90. let vůbec největším daňovým dlužníkem v zemi. Podle jednoho z tehdejších náměstků ministra financí Ivana Pilipa šlo o částku mezi dvěma až třemi miliardami korun, uvedl Týden.

Jak se coby předseda vlády ze začátku 90. let díváte na vývoj JZD Slušovice po r. 1989?

Pithart: Navštívil jsem doslova konspirativně nejdříve lidi z vedení OF ve Slušovicích, tak, aby o tom nikdo jiný nevěděl. Chtěl jsme nejdříve od nich získat nezkreslené informace. Teprve pak jsem tam zajel jako předseda vlády a panu Čubovi jsem dvě hodiny naslouchal. Necítil jsem se soudcem, který má vynést verdikt. Dojem o démonizaci Slušovic i pana Čuby mně obě návštěvy potvrdily.

Po pádu režimu začaly Čubovy krušné časy. Zatímco se snažil vytěžit maximum z divoké privatizace, začala se policie zajímat o hospodaření Slušovic i probíhající přerod družstva do soukromých podniků.

V roce 1990 zahájila policie proti Čubovi vyšetřování kvůli údajnému přelévání peněz z bývalého JZD Slušovice do soukromých firem. O dva roky později byl obviněn z trestného činu porušení závazných pravidel hospodářského styku a v roce 1994 přišlo obvinění z trestného činu neoprávněného podnikání a ohrožení devizového hospodaření (měl převést přes sto milionů korun do zahraničí). Všechny případy ale nakonec policie odložila pro nedostatek důkazů.

V současnosti Čubovo jméno figuruje - a dalo by se říct už jenom - v pěti firmách, z nichž jedna je už od roku 2004 v konkursu.

Proč se podle vás nikdy nepodařilo hospodaření a finanční machinace v JZD Slušovice řádně prošetřit?

Pithart: Nevím, co se neprošetřilo řádně. 

Kříž: Schopní lidé odešli ze Slušovic za svým novým byznysem a jistě si odnesli nějaké vazby, vztahy, zkušenosti a kontakty. Někteří asi odešli i s majetkem, který řídili v rámci přidružených výrob. Zřejmě nebyl nikdo, kdo by kolchoz dokázal restrukturalizovat, z velké části rozprodat a tím přizpůsobit novým podmínkám. Tak to proběhlo živelně, což je lepší, než vůbec. Výrobní prostředky, tedy stroje, zařízení a budovy, mají cenu jen tehdy, pokud jsou zapojeny do byznysu, který přináší zisk, nikoli ztrátu.

 

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!