Už jen názvy básní jako Hotel, Pro stín plavce, Skála, Pláž, Loďka či Mezi bílými domy napovídají, že autor je našim zeměpisným šířkám poněkud vzdálený, přestože nakonec i básně s těmito názvy by mohl napsat Středoevropan... Ale první dojem nemýlí, Andrés Sánchez Robayna (1952) je rodákem z Kanárských ostrovů, které mnoho Čechů zná jako místo rekreace.
Návratnými motivy Robaynovy poezie jsou tělo a psaní. V básni Sedící plavkyně se tyto motivy dokonce prolínají: „...čtu/ světlo v nahém/ středu// to co/ její tělo píše/ píše// i ruka/ pod/ světlem“. V závěrečné Knize, za dunou se pak objevují verše: „V knize těla jsem četl duši./ A pochopil jsem, že tělo/ spisuje, s duší, jedinou knihu,/ výsostnou jednotu úplného boha.“
Právě autobiografická Kniha, za dunou (2001) je v českém výboru obsažena kompletní. V ní lze číst rovněž o „ušpinění“ mladíka evropskou historií. Autor, který odešel studovat do Barcelony, popisuje setkání s dokumentem Alaina Resnaise: „V poloprázdném sále jsem zhlédl,/ oněmělý, zaražený úzkostí,/ Nuit et brouillard, hrůzu a zděšení,/ hory mrtvých těl a kostí, mrazivé ostnaté dráty, tlampače...“
Výbor z tvorby Andrése Sáncheze Robayny, který sestavil překladatel Petr Zavadil a který vydalo nakladatelství Fra, si nenápadně, avšak důrazně vyžaduje čtenářovu pozornost. V první básni čteme: „Potemnělý/ čas podob, který jsi hledal, abys/ konečně rozluštil jméno jasu.“ A tyto verše se závěrečnou Knihou, za dunou klenou pozoruhodný oblouk. Aniž by samozřejmě bylo doluštěno.
HODNOCENÍ LN ****
