Otevřený rasismus, nebo záchrana kultury? Nejsme neonacisté, hlásají čeští identitáři

Německé Zelené dehonestovaly falešné plakáty. Strana viní z útoku identitáře

Takto debatují lidé z české pobočky hnutí Generace Identity. Pokud vám identitářské hnutí nic neříká, není se příliš čemu divit. Jeho kořeny jsou totiž hlavně v zahraničí, především ve francouzské radikálně pravicové scéně. Sami identitáři rádi zdůrazňují, že navazují na takzvanou novou pravici, což bylo hnutí ze šedesátých let reagující na vzestup levicových proudů. Později na něj navázala hnutí ve východním Německu nebo v Rakousku, která používají stejný grafický manuál – písmeno lambda v kruhu ve žlutočerném provedení. Právě rakouské identitární hnutí se nedávno stalo ve své zemi objektem zájmu.

Ukázalo se totiž, že Brenton Tarrant, který v půlce března vystřílel mešitu na Novém Zélandu, poslal v minulosti na osobní účet šéfa rakouského hnutí Martina Sellnera dar ve výši v přepočtu asi 40 tisíc korun. Rakouské úřady nyní řeší, zda hnutí zakázat. Sám Sellner přiznal, že v minulosti na neonacistické scéně aktivně působil. Názorově se od ní ale prý později vzdálil

Jedním z účastníků debaty v podniku nedaleko Staroměstského náměstí v Praze je jednatřicetiletý Adam Berčík, zřejmě nejviditelnější postava mezi českými identitáři. Jeho cesta ke Generaci Identity je svým způsobem modelová.

Adam Berčík, zřejmě nejviditelnější postava mezi českými identitáři.

„Asi od dvanácti let jsem se pohyboval v nacionalistickém prostředí. Takže jsem se ocitl uvnitř subkultury skinheads. Jiná varianta tu tehdy okolo roku 2000 vlastně nebyla. O identitářské skupině se nám tu tehdy ještě ani nesnilo,“ vypráví Berčík, jeden z otců zakladatelů českých identitářů.

Co je ale vlastně jádrem přesvědčení identitářského hnutí? Podle odborníka na extremismus Jana Charváta z katedry politologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy jsou to především tradicionalistické a fašizující tendence, které staví na první místo národ, jenž je etnicky „čistý“ a nemísí se s ostatními. Srovnání s čistokrevným rasismem se však identitáři sveřepě brání, jde prý naopak o zachování výjimečnosti každé kultury a etnika.

„My bychom výměnu obyvatelstva neviděli rádi vůbec,“ říká k tomu Ladislav, dodává ale, že k mísení kultur dnes dochází ve velkém. „Což je podle nás velká škoda, když totiž jedete do zahraničí, jedete tam za něčím speciálním, co doma nenajdete. Nepojedete tam, abyste viděl to, co máte v Praze. Hromadné míšení je v tomto směru tedy špatně,“ myslí si devětadvacetiletý muž.

Znak identitářů.

Takováto obrana blíže nespecifikované evropské kultury je podle Jana Charváta ale docela rafinovaným argumentačním trikem. „Je to sofistikovaný způsob, jak pracovat s rasismem, ale přitom o rasismus nemluvit. Vyplývá z toho vlastně prohlášení: ,Jsme rasisté, ale nechceme to říct nahlas‘,“ vysvětluje politolog specializující se na extremismus. Ve svých textech a prohlášeních, které česká Generace Identity publikuje na svém webu, podle Charváta explicitní rasismus obchází, dá se z něj ale prý jasně vyčíst, že jsou třeba proti smíšeným manželstvím.

I přes to, že migrace je v posledních letech horkým tématem v celé Evropě, nedá se hovořit o žádném strmém vzestupu zájmu o českou Generaci Identity. Podle Berčíka se o činnost jeho hnutí, kterou označuje jako osvětovou, zajímá více lidí. Ve veřejném prostoru je to ale jinak. „Z hlediska veřejných aktivit je to horší, než to bývalo třeba před dvěma lety. Nedokážu říct specifický důvod, proč tomu tak je,“ říká nejviditelnější tvář tuzemských identitářů. K rozsáhlým veřejným aktivitám ostatně hnutí ani nemá kapacity.

Peníze z Ruska

Podle odborníků na extremismus se počet členů hnutí v Česku pohybuje okolo třiceti, podle identitářů samotných je to neurčitě několik desítek. Na akce, které pořádají, ale prý dorazí i stovka lidí. Na facebookovém profilu, který firma Marka Zuckeberga zrušila, v únoru letošního roku měli až devět tisíc sledujících. V současném stavu ale nemají šanci prorazit ani politicky, a jak sami tvrdí, takové ambice ani nemají.

Přijal finanční dar od pachatele atentátů na Novém Zélandu. Vídeňská policie pohledala byt pravicového radikála

„Vliv na společnost je nulový. Členové stárnou a aktivismus je ubíjí. Je to totiž strašně těžké, z našich výzkumů vyplývá, že aktivismus na plno můžete dělat tři až čtyři roky, pak si musíte dát pár let pauzu,“ popisuje Charvát. Také ale podotýká, že díky typickým žlutočerným vlajkám je Generace Identity na spoustě demonstracích dobře vidět. Vlajek je ale pravidelně jen pár.

Nízký personální stav se projevuje i po finanční stránce. Vzhledem k tomu, že žije čistě z příspěvků členů a sympatizantů, nemůže si větší akce dovolit. Za hranicemi je to ale občas jinak. „V zahraničí tyto proudy, pokud jsou masovější, často platí peníze z Ruska. U nás jsou ale tak zanedbatelní, že se nevyplatí nikomu je financovat,“ tvrdí politolog Charvát.

„Jsou to zkrátka aktivisté. Autenticita jim rozhodně nechybí. Většina krajní pravice skutečně věří tomu, co dělá. Že rasa hraje klíčovou roli a že si lidé nejsou rovni. A že by tu měli vládnout ideálně oni,“ uzavírá expert na extremismus.