UKÁZKA Z KNIHY O VĚDĚ
Barvy můžeme vnímat z mnoha různých perspektiv. Preference určitých odstínů během historie lidstva souvisely s technologickým pokrokem, který umožnil extrahovat barvy z rostlin, zvířat nebo minerálů. Technologický pokrok ale nevysvětluje sociální význam barev, jejich symbolickou hodnotu, reprezentace představ, přesvědčení a jednání.
Již ve druhém tisíciletí před Kristem měla například modrá barva sociální a mystický význam ve starém Egyptě a na Blízkém východě. Byla upřednostňována, neboť se věřilo, že odhání zlé síly. Byla to také barva pohřebních obřadů, protože podle tehdejších představ chránila mrtvého v posmrtném životě.
U dávných Řeků a Římanů nehrála modrá tak výraznou roli. Řecké a latinské slovníky obsahovaly podle historiků jen velmi málo slov pro modrou barvu, tato slova byla nejednoznačná a neodlišovala modrou od zelené, fialové či šedé. V literatuře lze dokonce najít domněnky, že dávní Řekové možná vůbec neznali kategorii „modrá“.
Ve starém Římě se modré oblečení považovalo za projev méněcennosti nebo excentričnosti; případně za známku truchlení. Modré oči byly chápány jako fyzický nedostatek. Až do středověku byly náboženskými barvami Evropy bílá, červená a černá. Na náboženských obrazech se dokonce i nebe malovalo bíle, červeně, zlatě, nebo dokonce černě. Modrému nebi bylo třeba se vyhnout.
Od 11. století se situace dramaticky změnila. Modrá se stala barvou á la mode, preferovanou třeba pro oděv Panny Marie. Rozvoj kultu Panny Marie v pozdním středověku a počátkem renesance měl hluboký vliv na upřednostňování modré. Obrazy z období rané renesance jsou převahou modré charakteristické. K radikální změně v reprezentaci modré však nepřispěl jen náboženský symbolismus, ale také změněné estetické cítění a umění. Modrá se stala módní barvou a to ovlivňovalo mnoho významných sfér společenského života.
Různé odstíny modré byly dokonce spojovány s odlišnými společenskými událostmi. Blankytná patřila heraldice a vojenským uniformám. Později přinesla pařížská modř francouzského krále jiný, a vysoce signifikantní odstín modré. Pařížská modř se stala součástí ceremonií evropské aristokracie. Její tematizace pronikla do literatury, umění i do obyčejného života. Modrá obecně zůstává dodnes favoritem. Jiný příběh se vztahuje ke skotské národní vlajce, bílému kříži sv. Ondřeje na modrém pozadí. Je zajímavé, že přesný odstín této modré nebyl během staletí skotské národní vlajce předepsán a dnes skotský parlament odmítá doporučenou barvu stanovit. „Modrá je modrá“ a podle ministra Wallace jsou regulace této záležitosti vnímány jako zbytečné, protože by „přinesly víc škody než užitku“, jak prohlásil 9. října 2002 pro skotský deník The Herald.
Odpůrci tohoto názoru, kteří předložili petici skotskému parlamentu, však tvrdí, že „žádná jiná státní vlajka na světě nemá proměnlivé pozadí“ a že v televizi je možné vidět skotské vlajky ve „všech odstínech modré od blankytné po námořnickou modř“. Knihu Dialogičnost a sociální reprezentace s podtitulem Dynamika mysli vydalo nakladatelství Academia. Autorka Ivana Marková je profesorkou psychologie na University of Stirling. Ukázku vybrala redakce LN.
