Zpěvák Karel Černoch zemřel včera ve věku 64 let. Po delším zápase podlehl rakovině. Po čtyřicet let patřil ke stálicím české populární hudby. Ačkoli jeho nejsilnější stránkou bylo zpívání, nejširší publikum má Karla Černocha v paměti spíše coby komika. Díky kdysi populárnímu televiznímu pořadu Možná přijde i kouzelník, v němž s Jiřím Wimmerem vytvořil recesistickou komickou dvojici (Černoch představoval vždy toho „hloupějšího“), jej znají i ti, kdo se o populární hudbu příliš nezajímají. Zběhlý klempířský učeň, nedostudovaný výtvarník a v šedesátých letech barrandovský rekvizitář měl nezaměnitelný, příjemně zabarvený hlas o rozsahu tří oktáv. Jako malý se učil zpívat v dětském sboru, jako větší studoval zpěv a kytaru na lidové škole umění, a jen co dospěl, inklinoval k bigbítu a rokenrolu. Jako zpěvák také začal svou uměleckou dráhu: s Jiřím Grossmanem a Miloslavem Šimkem v jejich ještě amatérském vojenském kabaretu The Vojsko (později zkráceně VOJ). Odtud se datuje nápad na pozdější úspěšné semaforské Besídky zvláštní školy.
Nikdo nepochybuje o tom, že Karel Černoch byl jedním z nejdisponovanějších zpěváků české populární scény druhé poloviny minulého století. S velkým rozsahem, dokonalou technikou zpěvu, přirozeností, s níž zlehka zvládal ty nejobtížnější pasáže a různé žánry a navíc s všudypřítomným humorem či nadhledem. Osobně působil velmi „obyčejně“, byl vstřícný, komunikativní. Neosvojil si hvězdné manýry ani v době, kdy byl velmi populární a přitom ještě mladý.
Jean Valjean i abbé Fária
Poslední léta jej známe hlavně z muzikálů. Jako Jean Valjean byl zejména pěveckou oporou hned první velkoprodukce Les Misérables - v Bídnících se objevil i v druhé, pozdější inscenaci Petra Novotného. Pracoval vždy naplno. Jako spolehlivého profesionála jej hodnotili i kolegové. Například mistr zvuku Petr Košař vzpomíná, jak Karel Černoch při studování Bídníků chodil nejen na vlastní zkoušky, ale poctivě pozoroval i své kolegy alternanty, a bylo-li třeba, nezištně jim poradil. Diváci mohli Karla Černocha vidět i v dalších muzikálech - jako Augustina Magaldiho v Evitě, kněze v Draculovi, abbé Fáriu v Monte Cristovi... Na počátku kariéry se však věnoval především účinkování v bigbítových kapelách, jako byly Komety, Donald či Karkulka. Popularitu pak získal především díky svým většinou autorským písničkám, jež vznikly se skupinou Juventus: dodnes jsou populární a hrají se - Nářek převozníka, Ona se brání. V kritickém roce 1969 zvítězil na Bratislavské lyře, hned poté se však dočkal zákazu vystupování na veřejnosti. V roce 1972 se mu podařilo získat angažmá v divadle Ateliér (pozdější Ypsilonka) a koncem 70. let působil s Country Beatem Jiřího Brabce a Naďou Urbánkovou. Měl vlastní pořady, spolupracoval s rozhlasem a televizí. Zpíval s předními orchestry - Josefa Vobruby, Karla Vlacha, Gustava Broma či Václava Hybše. V novém režimu se Karel Černoch pustil do podnikání, založil si vlastní agenturu a příležitostí ke zpívání jemu samotnému, ke škodě české populární hudby, ubylo. Zůstaly ale nahrávky - například kompilace se singlovými hity z konce 60. let (Zrcadlo, Ona se brání, Stůj, občane, Správnej job, Nářek převozníka, Chrám, Je to jasný, Páteční, Jarmark ve Scarborough), kterou na dvojcédéčku Popelky vydalo loni FR Centrum Františka Rychtaříka.
***
OČIMA KOLEGŮ
Pavel Sedláček zpěvák
Karla jsem znal od jeho úplných začátků. Byl to jeden z nejlepších zpěváků, kterého jsme kdy měli. Zazpíval prakticky všechno. Hodně jsme se sblížili, když jsem loni připravoval v Lucerně velký koncert. Často jsme se vídali a já ho nesmírně obdivoval, jak dokázal bojovat s nemocí. Pro mě to byl hrdina, nikdy si nepostěžoval, do poslední chvíle se snažil zpívat. Naše hudební scéna v něm ztratila skutečně velkého zpěváka.
Pavel Bobek zpěvák
Karel kdysi účinkoval v pořadu Možná přijde i kouzelník. Říkal jsem si: Jaké možná, on byl skutečný kouzelník. Byl to nejlépe technicky vybavený zpěvák, jakého jsme kdy měli. Elvis Presley kdysi prohlásil, že nejlepší zpěvák je podle něj Roy Orbison. A Karel byl takový Roy Orbison české scény. Byl jako on velice nadaný, a přitom nesmírně skromný. Moc toho uměl a cokoli dělal, dělal strašně dobře, ať to byl jazz, swing, rokenrol nebo country... Asi před měsícem jsme se potkali v rádiu, Karel byl hubený, ale veselý a říkal mi: Víš Pavle, živý nás nedostanou. Bude se mi po něm strašně moc stýskat.
Petr Novotný divadelní režisér
Mám pocit, že Karlův odchod má v sobě smutnou symboliku. Před patnácti lety jsme spolu vstoupili do světa velkého muzikálu. Dnes se mi zdá, že jedna jeho éra současně s jeho odchodem končí. A kromě toho -vím, že nám po něm bude smutno. Karel byl jeden z mála kolegů, kteří měli ten obrovský dar, že se jim na prknech divadla povedlo současně nadchnout a dojmout nejen diváky v hledišti, ale i kolegy na jevišti. Po tomhle pocitu, po téhle radosti, kterou jsme s ním prožívali na jevišti dnes a denně, se nám teď bude strašně moc stýskat.
Eva Pilarová zpěvačka
Nesmírně mě ta zpráva zasáhla. A cokoli bych teď o něm řekla, by vyznělo jako fráze - a to si Karel určitě nezaslouží.
