Lidovci se z volebního debaklu ještě nevzpamatovali, žel vše nasvědčuje tomu, že ani do budoucna to nebude jinak. Předseda strany Cyril Svoboda, který po vyhlášení výsledků hlasitě „přijal odpovědnost“ a rezignoval, později občanstvu upřesnil, že hodlá v čele strany setrvat až do sjezdu. Včera svou pozici opustil po nátlaku, který nebyl pouze zákulisní.
Jestli se lidovci nemohou dopátrat příčin svého neúspěchu, můžeme jim posloužit nevyžádanou radou – porovnávejte pozorně svá slova a činy. Svobodova rezignace-nerezignace je typická. Předsednictvo strany v čele s paní Šojdrovou sice Svobodu vyštípalo, avšak funkce do sjezdu neopustí. Proč, co tím chtějí občanům vzkázat?
Voličům na lidovcích nevadila jejich zásadovost v otázkách potratů či eutanazie, ale jejich bezzásadovost v praktické politice. Tihle bratři a sestry si sami mezi sebou dokázali zdůvodnit koalici a kšefty s kdekým. A hlavně vynikali v dětsky advokátském způsobu myšlení (nejnověji viz Svoboda či Šojdrová).
Najít ve svých útrobách mladou krev bude pro KDU zatraceně těžké, tuhle nálepku si pro sebe už před časem uzurpovali dezertéři k TOP 09. Trik, kterým TOPaři zakryli svou zhusta nevábnou minulost, byl prostý, jednorázový a neopakovatelný, představili program, který byl nepopulární, a vždy tvrdili, že na něm budou trvat. Že bude KDU-ČSL na něčem trvat, tomu neuvěřilo ani osazenstvo paláce Charitas. Při hledání nové krve by neměli bratři a sestry příliš otálet. Záchrana všech těch malých kšeftů a držení pozic je může připravit o vše, co jim zatím zůstalo, a to v dohledné době.
Čtěte „Lidovci...“ na straně 3
