Úředníci ‚bojují‘ s Norskem. Dalších 160 případů odebraných dětí musí počkat

„Určitě by si všechny zasloužily značnou pozornost. Vzhledem k té kampani se případ paní Michalákové ale řeší prioritně a patrně se tím odsouvají do pozadí jiné případy, protože den má jenom dvacet čtyři hodin,“ potvrdila LN Markéta Nováková, zástupkyně ředitele UMPODU, který zajišťuje vyjednávání s cizími státy. I tak ale podle ní na úřad chodí denně desítky e-mailů, že Michalákové nijak nepomáhá.

Nejčastějším důvodem, proč zahraniční sociální úřady odebírají české děti rodičům, je nevyhovující péče. V drtivé většině případů se tak děje ve Velké Británii. „Nerovná se to ale 160 případům. Některé rodiny jsou totiž početnější,“ vysvětlila Nováková. Pokud se o potomky nemůžou starat jejich rodiče, šanci dostávají příbuzní. Pokud je ale pro nezletilého lepší zůstat v tamní zemi, do Česka se nevrací.

„S orgány té země vždy hledáme takové řešení, které pro děti bude to nejlepší,“ sdělila také Nováková. S Británií se Česku vyjednává snadněji, protože je také členem Evropské unie - oproti Norsku, se kterým se o své dva syny pře Eva Michaláková. Té a jejímu tehdejšímu manželovi děti v roce 2011 odebrala tamní sociální služba kvůli podezření ze sexuálního obtěžování a týrání, které se však nepotvrdilo.

Norským případem se zabývala vláda i Poslanecká sněmovna. Zastání našel i u některých českých europoslanců. Česko dokonce vyslalo do severské země již dvě diplomatické nóty - druhý nejvyšší apel na cizí zemi, ve kterých požadovalo přímé a intenzivní jednání. 

Poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09) a europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) - dva největší podpůrci Michalákové -se ale dušují, že stejně aktivní budou i v ostatních případech.

„Jde o systémovou chybu“

„Problém odebírání dětí rodičům budu řešit jako téma, jako systémový problém. Spolupracuji s ostatními zeměmi na úrovni Rady Evropy. Tu jsem již informovala o prosazení průlomového usnesení sněmovny,“ sdělila LN Chalánková.
V něm se česká sněmovna na konci loňského roku usnesla, že odebrání dítěte a jeho umístění do náhradní rodinné péče je krajním ochranným prostředkem. A má být pak spíše svěřeno některému z příbuzných. Poslanci také vyzvali vládu, aby Norské království požádala o vysvětlení případu bratrů Michalákových.

Chalánková si také vyžádala srovnání ze všech zemích Evropy ohledně odebírání nezletilých: „Je třeba přesně vědět, o které země jde a zda podléhají právu EU.“ Oproti Novákové si Chalánková nemyslí, že by se díky členství v Unii s Británií vyjednávalo snáz. „Tamní orgány, co vím, s UMPOD nekomunikují. Jednají přímo s OSPODY v Česku (orgán sociálně-právní ochrany dětí - pozn. red.). A dosti nadřazeně, bohužel,“ podotkla navíc. 

S Británií je v kontaktu i europoslanec Tomáš Zdechovský. Obává se totiž, že případů odebraných dětí nebude jen 160 - hovoří až o třech stovkách. „Ne všichni se obrátí na české úřady,“ myslí si. Se svým týmem už se některým z nich intenzivně věnuje. „Konzultovali jsme je jak sUMPOD, tak s odborníky na oblast sociální péče v daných zemích, především ve Velké Británii,“ napsal europoslanec.

Chce se věnovat i jiným situacím, do kterých se děti mohou dostávat kvůli své rodině - například pokud jeden rodič unese svého potomka do zahraničí.

Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se celkově zabývá více než 6 tisíci případy ohrožených dětí.

Jestli je vhodné, aby se politici vměšovali do mezinárodních vyjednávání, se zákonodárci ale neshodnou. Proti tomu se vyjádřila už ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD). „Děti nesmí být v žádném případě předmětem politické propagandy: „Politici se do konkrétních kauz vměšovat nesmějí. Ze své zkušenosti vím, že zcela jinak se tyto případy jeví na první pohled, má-li člověk informace jen z jedné strany, a zcela jinak, když se můžete seznámit se všemi podrobnostmi.“