Zase jednou jsem se pohádala s kamarádkami. A vzápětí mě napadlo, proč nás ženy vlastně každá maličkost tak rozjitří? A proč nad příčinami hádky tak dlouho bádáme? Je to tím, že jsme k sobě hodně otevřené a to nás činí zranitelnějšími?
Můj přítel má spoustu kamarádů a nepřipadá mi, že by se takhle hádali, natož se masochisticky utápěli v několik měsíců trvajícím mlčení. Nad roztržkou hned mávnou rukou. Jak to dokážou?
V čem vlastně spočívá mužské přátelství a proč se zdá být tak odlišné od ženského?
Rozhodla jsem se vyzpovídat pět mužů: výtvarníka Jakuba Švédu (34), geodeta Pavla Farského (30), IT technika Adama Klímu (39), maséra shiatsu Petera Staikose (45) a vedoucího týmu v call centru Jana Kubíčka (28).
Tenkrát na západě...
Všichni se shodli na tom, že mužské přátelství utváří akce. Kdo s kým co prožil, to se nezapomíná. Nemusí se vidět roky, ale když si připomenou, jaké to tenkrát bylo na raftu nebo na ski-alpech, časová mezera zmizí jako dým.
„S kamarády zajdu na pivo, jezdíme na výlety nebo třeba lyžovat. Když se nepohodneme, jsme naštvaní maximálně do druhého dne. Pak startujeme od nuly. Říkám si: chci mít kamaráda, nebo chci bej naštvanej? Hledat pořád někoho nového je otrava,“ otevírá diskusi Pavel.
Otázkou ale zůstává, o čem všechny ty večery nad pivem nebo na výletě debatují? Téma společných zážitků se brzy vyčerpá a dál se pokračuje hlavně o ženách, autech, práci a sportu. Typická sportovní konverzace se podle Honzy nese vždy podle stejného scénáře: „Kam a jak by to kdo dotáhl v onom sportu, kdyby: a) trenér nenadržoval svému synovi v družstvu, b) rodiče nechtěli, aby byl něčím jiným, c) prostě neměl smůlu.“ Armáda Cavemanů Všichni zpovídaní se dřív nebo později začali ohánět stejným termínem: alfa samec neboli AS. Nemohla jsem uvěřit, že i svobodomyslný Jakub nebo Peter věčně naslouchající svému tělu zamrzli v tomhle bodě.
V kostce: AS je „NEJ“. Dostane každou a v životě zásadně vyhrává. Rodí se z potřeby nikdy neukázat slabost. „Alfa samec ostatní muže přepere v zážitcích i v konverzaci. Tak, jak to funguje ve sportu. Jen když vítězíme, cítíme, že žijeme,“ tvrdí Jakub a Adam vysvětluje termín AS na praktickém příkladě: „Jsme jako ten Caveman, pořád soutěžíme. Když dojdou v misce na stole oříšky, žena se prostě zvedne a dojde pro další. Muž se místo toho vsadí a dojde pro ně ten, kdo prohraje.“
Podle Petera se na fenoménu AS podílí hlavně prostředí, kde muž vyrůstá. „Společnost na kluky tlačí: Buď chlap! A myslí se tím: Nekňourej, nestěžuj si, a hlavně se nesvěřuj se svými slabostmi,“ tvrdí Peter.
Honza ukazuje rozdílnost ženského a mužského přístupu na sportu: „Ženy místo soutěživých sportů volí ty kontaktní. Spíš je potkáme na aerobiku, bruslích nebo józe, pěkně v poklidném tempu, jedna vedle druhé. Naopak při představě dvou mužů na bruslích vidím dva uřícené šílence, kteří si dokazují, který z nich umí rychleji přešlapovat dozadu, nejlépe z kopce zakončeného nebezpečným příkopem. Nebo nedej bože na józe, kde by to skončilo soutěží, kdo si dá nohu za hlavu krkolomnějším způsobem. Obojí by končilo na pohotovosti,“ směje se.
Pánové, nemyslete si, že my ženy nevidíme tu hru v pozadí. Je to přece hlavně kvůli nám. Jak by mohl správně vyniknout vedoucí samec Alfa, kdyby ho neocenila nějaká žena? Nebo se mýlím?
Psycholog Martin Jára z Ligy otevřených mužů se nad teorií AS zamyslel: „Zaujalo mě, ze v mužském přátelství jako by byl neustále stín konkurence, ale to je jen jedna stránka věci. Pro mne je atraktivnější jiná věc - důvěra, solidarita. Zažil jsem v osobním životě i při práci s klienty chvíle, kdy se muži nehlídali a byli velmi otevření. Víc respektuji muže, který na horské túře řekne, že potřebuje pauzu, než toho, který chce se zaťatými zuby stačit vůdci. Jedním ze znaků zralého muže je právě schopnost unést samotu a nezávislost. Stačí říct: Já to mám takhle a já to unesu. Moje mužství není závislé na tom, kolik jsem měl milenek.“
Při hovorech s kamarádkami se hodně svěřujeme. Vždycky se otevřu a uleví se mi. Můžou jít takhle do hloubky i muži?
Upřímnost na dně sklenice Odpověď zní: ano. V opilosti nebo na sportovním zápase. Nebo spojením obojího. „Pijeme, protože nás to omlouvá z toho, co případně uděláme či řekneme. Ale ve víně je pravda, otevřu se, objeví se pravá podstata, to, co bylo pod pokličkou,“ svěřuje se Peter.
Většinou se však úroveň hloubky a upřímnosti sdělení mezi muži pohybuje někde mezi „zase měla blbý kecy“ a „člověk se snaží dát jí všechno“. Co předcházelo těm „kecům“ a jestli se do pojmu „všechno“ vejde hlavně mužova přítomnost doma, se kamarádi většinou nedozvědí a podle všeho ani dozvědět nechtějí.
„Jsme větší introverti než holky,“ říká Adam a pokračuje: „Kluci už od dětství zvládají špatné nálady a příkoří velmi jednoduše. Když je něco trápí, zatahají si za svou jedinou erotogenní zónu a je zase dobře. Holčička to musí mamince povědět, poplakat si. My svoje trable držíme v sobě.“ A když přijde problém - což může být rozchod s přítelkyní stejně jako nutnost sestavit postel z IKEA - nehledají řešení. Hlavní je dostat kamaráda co nejrychleji „do pohody“.
„Vybodni se na ni, nestojí za to, jdeme na pivo,“ řekne Pavel kámošovi, na nějž se vykašlala přítelkyně. „Neházíme problémy na kamarády. Stejně to na sebe hodit nenechají. Vy ženy se klidně sejdete ve dvou a povídáte celý večer. My chodíme raději v partě, a to se nehodí v něčem se babrat. Na detaily není nikdo zvědavý.“
Na otázku, proč to tak je, se mi od Pavla konečně dostalo prvního přiznání: „Nechceme ukázat, kde je naše Achillova pata. A taky jsme možná zkrátka líní jít k podstatě věci.“
Martin Jára vysvětluje: „Přátelství mezi muži má víc vrstev. Nejsvrchnější vypadá jako povrchní, ale není. Je to vrstva, kdy si kamarádi pomáhají jednoduše a rázně, ať slovně nebo v nějaké akci. Je tu ale i vrstva hlubší, řekněme intimní. Muži o ní vědí, ale nechtějí o ní mluvit. Jako by měli něco ztratit, asi sebeúctu. Úplně tomu rozumím, ostatně mlčení mezi muži je často plné významů.“
Pokračování na straně II
O čem se baví muži
Dokončení ze strany I
Chlapi mezi sebou řeší problémy, které ale nejsou opravdovými problémy. Například: žena si přeje k narozeninám králíka, ale muž ho nechce. Kdyby ale chtěl někdo poradit, co udělat s krachující firmou nebo drogujícím dítětem, tak to prrr! To už by mohlo zavánět degradací na „lúzra“. Ctí se pravidlo, čím víc se v něčem rýpeš, tím je to horší. Raději se dojde pro pár panáků.
A je tu další přiznání, tentokrát od Adama: „Mezi chlapy se řeší až totální průšvihy. Nic mezi tím.“ Pavel se přidává: „Nerozumíme naznačování, dojde nám to, až když je problém na světě.“
Povídáním a svěřováním by se mohlo tragickým koncům možná předejít, jenže typický alfa samec nikdy nepřizná, že nějaký vážný problém má - tím by přece přiznal, že neví, kudy kam, a to je nepřípustné!
Psycholog Jára tvrdí, že říct si o pomoc mezi muži znamená, že jsem míň chlap. „Intimita mezi muži se nenosí, je jen pro buzny - panuje totiž předsudek, že buzna není muž. Jenže pro mne je hlavním znakem mužského přátelství velkorysost: mám akutní problém a přítel, aniž bych mu musel něco vysvětlovat, mi pomůže.“ Prohra je tabu Proč se nemluví o prohrách? Možná proto, že úspěchy se sdílejí snadněji. „Ale zas se to nesmí přehánět - hlavně před kamarády, kteří jsou neúspěšní. Nevíš, co v každém klíčí za zlobu,“ varuje Jakub a dodává: „Člověk si musí dávat pozor na to, co komu řekne.
Mezi kluky je kvůli soutěživosti strašně málo důvěry.“
To potvrzuje i psycholog Jára. „Soutěživost je bludný kámen v mužských vztazích.
Je dobré ji občas odreagovat ve hře. Pak jí ubude ve vážných věcech,“ líčí svůj recept na konkurenci v mužské partě Jára.
„ Muži a ženy - jsou to dva světy, jak se říká. Je potřeba si z těch světů vzájemně něco dát. Ten mužský je hrozně placatý. Něco důležitého tam chybí, kluci si většinou nevšímají krásných věcí, jako je třeba příroda, nemají touhu do něčeho se vpít, rozpustit se. K tomu dochází, ale až když se nám všechno zhroutí. Potom se najednou otevřeme, ale to už bývá pozdě,“ říká smutně Jakub.
I Pavel nakonec zjišťuje, jak rád by si o věcech podebatoval. Přesto by nechtěl najít porozumění u kamaráda. „Nesnesl bych, aby mi kecal do života. Nejdřív chci všechno řešit s partnerkou a třeba si to ujasnit i v sobě, než to někde ventiluji. No, a pak by byla na svěřování asi nejlepší nějaká kamarádka. To bych se asi úplně otevřel. Ale je těžké najít takovou kamarádku, aby v tom nebyl sexuální podtext na jedné nebo druhé straně,“ uzavírá Pavel a Martin Jára ještě dodává: „Zdá se, že muži víc tíhnou k tomu myslet si, že člověk žije spíš vedle druhých než s druhými. Proto si nemusejí vždy všechno vyříkat, všechno sdílet a všemu rozumět. Jak říká „hrdina“ románu Erlenda Loe - Doppler: Člověk žije po boku s jinými lidmi a ve šťastných záblescích možná žije dokonce s nimi.“
Tak to vidíte, ona sice nějaká ta hádka s kámoškou naštve, ale zase rozproudí krev a já si nakonec uvědomím, jak mi na té či oné osobě záleží. No a k alfa samici: vyskytují se i na dámských sedáncích. A většinou platí, že čím je jich víc, tím je lepší zábava. Nechcete se, muži, místo bojování radši víc bavit?
***
Muži se nesvěřují. Nechtějí ukázat, kde je jejich Achillova pata. A taky jsou možná líní jít k podstatě věci, říká jeden z nich.
