Jako schopného organizátora, ale i kariéristu, který lákal do KSČ své kolegy a v listopadu 1989 situaci neustál, líčí nového ministra Václava Riedlbaucha osobnosti z umění a kultury.
PRAHA „Měl jsem s ním co dělat v souvislosti se svou trnovou korunou na střeše Rudolfina. Byl veskrze pozitivní a šlo mu o to, jak věci uskutečnit, a nikoliv zakázat,“ říká o novém ministrovi Václavu Riedlbauchovi malíř Jiří David. Poznal jej až po listopadu 1989 jako slušného člověka, říká malíř a dodává: „Jsem zvědav, jak se bývalý šéf České filharmonie a člověk umělec Václav Riedlbauch dokáže porvat s jevy a věcmi, které zůstaly otevřeny po předchozím ministru kultury.“
Přední člen opery Národního divadla Ivan Kusnjer považuje Riedlbaucha za velice schopného organizátora. „Byl to šéf podle mých představ, začal zavádět změny, které měly smysl a vedly ke kvalitě. Měl jsem s ním ty nejlepší zkušenosti,“ uvádí. Pokud jde o Riedlbauchovo členství ve straně, pěvec říká: „Podívejte se na celou naši vládu a na to, kolik bývalých komunistů napochodovalo do jiných partají a převléklo kabáty. U něj jsem vždycky věděl, na čem jsem. Ve své podstatě věřil té myšlence, diskutovali jsme o tom ještě za studií. Pokud vím, nikomu nezkřivil vlas na hlavě.“
Ti, kteří kritizují Riedlbauchovy předlistopadové metody a postoje, o něm hovoří především jako o kariéristovi. „Byl pragmatický a možné spolupracovníky přemlouval ke vstupu do strany s obvyklým odůvodněním všech arivistů. A to sice, že jedině tak bude komunistická strana rozbita zevnitř a gauneři z ní vytlačeni,“ říká osoba z jeho okolí, která si nepřála být jmenována. I Riedlbauchovi kritici ale tvrdí, že jeho krátké působení v opeře ND bylo přínosné, ale v listopadu 1989 zklamal, jelikož se „zastával tehdejšího ředitele ND Jiřího Pauera a situaci neustál“.
Dvaašedesátiletý Václav Riedlbauch studoval hru na akordeon. Jeho umělecké ambice se od 70. let soustředily na kompozici. Jako autor starší střední generace respektuje tradici, jeho hudba vyrůstá z melodických nápadů, s nimiž pak pracuje s využitím moderních prostředků. Napsal balet, učil na konzervatoři a šéfoval Pantonu Jeho tvorba zahrnuje balet Macbeth (1984), symfonie (Symfonie s refrénem) a orchestrální skladby (Smrtelná ronda pro orchestr) i desítky sólových komorních a vokálních skladeb. Pedagogicky působil na pražské konzervatoři a HAMU, kde vedl katedru skladby. Od 80. let se pohybuje na vedoucích pozicích kulturních institucí: v letech 1987–89 byl šéfem opery ND, poté působil jako ředitel programu Paláce kultury, šéfproducent a ředitel Pantonu.
Letos skončilo jeho osmileté působení v čele České filharmonie. Loni vygradoval spor o majetková práva k zaznamenávaným výkonům, v němž jej členové orchestru vyzvali k rezignaci. Do konkurzu na další funkční období se pak již nepřihlásil.
***
BÝVALÍ KOMUNISTÉ V POLISTOPADOVÝCH VLÁDÁCH
Marián Čalfa Byl premiérem ve dvou vládách (do léta 1992). V listopadu a prosinci 1989 byl aktivní při jednání mezi oficiálními politickými strukturami a opozicí. Byl pověřen sestavením „vlády národního porozumění“. Stal se blízkým spolupracovníkem Václava Havla.
Josef Tošovský Vedl úřednickou vládu od konce roku 1997 do léta 1998. Bankéř Tošovský byl v komunistické straně až do roku 1989. Před dvěma lety se objevily informace, že za minulého režimu pracoval jako „styčný důstojník“ komunistické rozvědky ve státní bance.
Jan Fischer Současný premiér Jan Fischer byl v komunistické straně devět let. „Nikdy jsem se s tím netajil, ti, co mě navrhli, o tom nepochybně věděli. Je to věc, se kterou se musí každý vyrovnat sám,“ komentoval svou minulost Fischer.
Jan Kohout Ministr zahraničí v současné vládě získával své profesní základy za totality v elitním Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO).
Štefan Füle Současný ministr pro evropské záležitosti studoval také MGIMO. Kandidátem KSČ se stal už na gymnáziu v roce 1980. „Nebyl jsem sběračem stranických funkcí,“ hájí se.
Vladimír Dlouhý Ministr ve vládě Václava Klause byl v KSČ dvanáct let, do roku 1989. Po celé roky byl přesto podle průzkumů nejpopulárnějším tuzemským politikem. Také místopředseda Klausovy vlády Ivan Kočárník byl předlistopadový komunista.
Vlastimil Tlustý Někdejší ministr financí svou komunistickou minulost relativizoval: „Byl jsem sice člen, ale nikdy jsem nebyl komunista.“
Zdeněk Škromach Nynější místopředseda sociální demokracie a někdejší místopředseda vlády prý do komunistické strany vstupoval z čirého idealismu: „Měl jsem takovou představu, že je možné určité věci změnit.“
Jaroslav Palas Někdejší ministr zemědělství studoval marxismus-leninismus a byl stážistou na okresním výboru KSČ.
