Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL)
chce vytvořit novou kategorii léků dostupných v lékárnách „bez lékařského předpisu s omezením“. Jde o léky na vysoký tlak, na cholesterol, na astma, na závratě, na bolest. Bude na ně možná reklama zaměřená na širokou veřejnost. Cílem je úspora práce lékařů a usnadnění přístupu pacientů k lékům. Úleva pro všechny. Politikům se návrh líbí. „Vítám, že se lidé dozvědí víc o lécích, které užívají, i kdyby to mělo být formou reklamy, je to lepší než nic,“ říká europoslanec MUDr. Milan Cabrnoch. „Pokud lidem věříme, že mohou o spotřebě léků sami rozhodovat, pak by reklama, která respektuje pravidla, měla být umožněna,“ přidává se mluvčí ministerstva Tomáš Cikrt. Je rozdíl věřit lidem, věřit reklamě a věřit sám sobě.
Léky, které hodlá SÚKL uvolnit, slouží povětšinou k léčbě civilizačních onemocnění. Jde o potíže pramenící z toho, co jíme, jaký vzduch dýcháme, jak se hýbeme, jaké máme starosti, v jakých společenských podmínkách žijeme a jak se s nimi vyrovnáváme. Vysoký tlak svědčí o tom, že jsme „pod tlakem“. Astma zase, že máme doma nebo v práci „dusno“. Dráždivým tračníkem trpívají úzkostní lidé, jejichž způsob života je „k posrání“. Vysoký cholesterol souvisí se stravou. Závrať cítíme, když s námi někdo nebo něco „zatočí“. Bolestí nám tělo hlásí, že jsme si „naložili víc, než uneseme“. Nejde tedy o nemoci v pravém slova smyslu. Zprvu je to varování. Pokyn ne k tomu, abychom běželi do lékárny, ale k tomu, abychom se zastavili a přemýšleli. Lékař by měl být pacientovi rádcem ve chvíli, kdy není schopen zjistit, kde dělá chybu, nebo si neví rady s jejím odstraněním. „Chcete se léčit, nebo se chcete uzdravit?“ zní první otázka, kterou pokládám pacientům. Každý odpoví, že chce být zdravý. Když se ale dozví, co všechno by musel ve svém životě změnit, ukončí návštěvu slovy: „Tak to se budu raději dál léčit. Napište mi ty prášky.“ Je to věcí osobního rozhodnutí. Nechat se léčit, nebo spolupracovat na uzdravení. Vzít odpovědnost do vlastních rukou, nebo se odevzdat do péče medicínsko-farmaceutického komplexu a věřit reklamě. To druhé je pohodlnější, ale mnohem nebezpečnější. Cílem reklamy není poradit lidem, jak mají změnit chování, aby se uzdravili. Cílem je prodat lék. Bude-li návrh na uvolnění prodeje léků a jejich reklamu schválen, dojde na osvědčený scénář.
Vymývání mozků odstartuje tsunami špatných zpráv: „Cholesterol zabíjí... na neléčený vysoký tlak zbytečně umírají tisíce lidí... artróza se šíří jako epidemie.“ Občan znejistí. S vyděšeným člověkem se totiž nejlépe manipuluje. Následovat bude vlna uklidňujících zpráv: „O zdraví se už nemusíte bát. Na každý problém existuje účinný lék. Stačí nechat si změřit tlak nebo cholesterol a brát prášky.“ V reklamě to poradí Lucie Bílá, Ladislav Chudík nebo Roman Šebrle. Občan uvěří. Poslušně půjde do lékárny a nakoupí. Z člověka, který byl v podstatě zdravý, se rázem stane pacient. Říká se tomu medikalizace, vyrábění nemocí z problémů každodenního života, které ve skutečnosti nemocemi nejsou a jejichž řešení je zase jen v životě pacienta. Jediný, komu tento způsob medicíny prospívá, jsou výrobci léků. Člověk na něj těžce doplácí. Čím víc léků, tím víc nemocí. Lidé, mám vás rád. Bděte! Střezte se doktora Reklamy!
O autorovi| JAN HNÍZDIL, Autor je lékař
