Olympiáda přinesla Číně nejen medaile, ale i body za „budování harmonické společnosti“
Jedním z drobných olympijských skandálů bylo přiznání, že půvabná devítiletá dívenka Lin Miao-kche, která se sladkým úsměvem na tváři „zpívala“ sólo během zahajovacího ceremoniálu, zpěv jen předstírala. Hlas, kterému diváci okouzleně naslouchali, patřil sedmileté Jang Pchej-i.
Hudební ředitel zahajovacího programu, v Paříži žijící čínský hudební skladatel Čchen Čchi-kang, to zveřejnil v rozhovoru pro pekingský rozhlas poté, co malá Lin sklidila za svůj zpěv veřejný obdiv. Vysvětlil, že zástupce politbyra přítomný na generální zkoušce usoudil, že malá zpěvačka má sice dokonalý hlas, ale křivé (a ještě nedorostlé) přední zoubky. Její zjev tudíž nebyl perfektní, a protože se zde jednalo o „obraz naší národní kultury“, zastoupila ji na scéně o dva roky starší Lin, jejíž bezchybná krása se již osvědčila v televizní reklamě.
Kašírovaný, krásný, falešný Když se tento komický pseudoskandál probíral ve světovém tisku, vzpomněla jsem si na starší interview pekingského konceptuálního umělce Aj Wej-weje. Aj se po boku švýcarských architektů podílel na projektu Ptačího hnízda a je na něj patřičně pyšný. V interview však řekl, že je zhnusený „nechutnou nacionalistickou propagandou“, která se rozvinula kolem her, a oficiální cirkus kolem OH označil za předstíraný úsměv. Člověku se skoro nechce věřit, jak Ajova metafora předjímá příběh dvou holčiček na olympijském stadionu.
Předstíraný úsměv má dvě strany, je kašírovaný, kdoví, co se za ním skrývá, to ale na druhé straně neznamená, že jeho krása nemůže diváka okouzlit a dát mu zapomenout na realitu.
Ohlédneme-li se zpátky za pekingskými olympijskými hrami, pak předstíraný úsměv, krásný i falešný, plně vystihuje jejich průběh i dopad.
V srpnu již byly protesty doprovázející nesmyslnou pouť olympijské pochodně křížem krážem přes kontinenty zapomenuty a Čínská lidová republika svými olympijskými hrami svět okouzlila.
Logistickou stránku her Peking zvládl na výbornou přesto, že trochu zaskřípal přístup na internet. Zahajovací ceremoniál byl spektakulární podívaná, i když nakonec spolupráci na jeho přípravě odmítl Stephen Spielberg s poukazem na čínské angažmá v Dárfúru. Výpravné taneční představení znázorňující tisíce let čínské historie uchvátilo diváky a zahraniční komentátoři si pochvalovali, že je překvapivě apolitické, navzdory tomu, že podávalo interpretaci čínských dějin v souladu s oficiální ideologií, která staví na poslušnosti mas zapojených do „budování harmonické společnosti“.
Nezklamaly ani výkony čínských sportovců. Žeň zlatých medailí vysoko přesáhla zisk ostatních národních reprezentací a pokořila i USA (51: 36). Nepokořený zůstal pouze dvacet let starý rekord Sovětského svazu ze Soulu (55 zlatých medailí). Fascinace „novou sportovní velmocí“ byla taková, že přehlušila tu a tam ve světových médiích utroušenou poznámku, že vojenský dril čínských sportovců aplikovaný od útlého dětství nemá s všestranným tělesným i duchovním rozvojem a pěstováním univerzálních mravních hodnot v olympijském duchu nic společného.
Svobodu slova?
Počkejte a uvidíte Není pochyb o tom, že krásné obrazy snadno zatlačí kritická slova na adresu čínského politického systému, tolikrát bez valného úspěchu opakovaná již dříve. Ostatně žonglování s lidskými právy v souvislosti s pekingskými hrami bylo od začátku tak trochu falešným úsměvem. Mezinárodní olympijský výbor vyjádřil přesvědčení, že olympijské hry v Pekingu napomůžou posílení svobody slova a lidských práv, aniž by zdůvodnil, proč nepočká, až se tak skutečně stane, když mu na lidských právech tolik záleží. Čínští představitelé také horlivě ujišťovali, že olympiáda podpoří věc lidských práv v Číně, a mimo jiné slíbili, že během her budou v Pekingu povolené demonstrace.
Nikdo moc nepřemýšlel o tom, jak podivný je to slib a co vypovídá o politických svobodách v Číně. Během her se pochopitelně zpřísnila bezpečnostní opatření a Peking se stal neproniknutelnou pevností. Ještě před zahájením se ve vězení nebo alespoň pod dočasnou policejní kontrolou ocitli lidé, od nichž se dala čekat kritická vystoupení. Hry samotné se staly příčinou další nespravedlnosti – nedobrovolného vystěhování části obyvatel starého Pekingu v souvislosti s budováním moderního olympijského velkoměsta v místech historické zástavby.
Slibovaná svoboda slova během olympiády se omezila na vyčlenění místa pro veřejné protesty. Nakonec však nikdo nedostal povolení na nich protestovat a žadatelé končili rovnou ve vězení. To je však stará známá písnička, kterou působivé obrazy z „nejvelkolepějších olympijských her všech dob“ snadno zastíní. Krásný povrch dává zapomenout na skutečnost – však to známe z reklamy.
***
Slibovaná svoboda slova se omezila na vyčlenění místa pro veřejné protesty. Nakonec však nikdo nedostal povolení na nich protestovat a žadatelé končili rovnou ve vězení.
O autorovi| Olga Lomová, e-mail: olga.lomova@ff.cuni.cz; sinoložka, VŠ pedagožka
