Majitelka garsonky, v níž Amanda S. (redakce její identitu zná – pozn. red.) bydlí, k tomuto kroku při uzavírání smlouvy přistoupila, neboť se obávala, že by jí zvíře poničilo byt. Zmiňované dva tisíce korun měsíčně jí prý pokryjí případné škody a například čištění chlupů zanesených v sedačce, neboť byt pronajímala vybavený.
Nikdo už nedoufal. Pes uvězněný v liščí noře se po 16 dnech sám dostal na svobodu |
„V USA je nájemné za domácí mazlíčky zavedené také, nepřišlo mi to proto divné,“ líčí Amanda. Vzhledem k tomu, že smlouvu podepsala, začala řádně platit i za psa. Podle svých slov s tím nemá žádný problém.
V USA za psa až 500 dolarů
Nový občanský zákoník, který vešel v platnost 1. ledna 2014, posílil práva nájemníků. Pronajímatelé kvůli němu již nemohou chování psa či kočky v bytě smluvně zakázat. Přesněji mohou, ale případnou smluvní pokutu následně nelze soudně vymáhat.
„Nájemce má právo v bytě chovat zvíře, nepůsobí-li chov pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě,“ stojí v občanském zákoníku. Vyhodit nájemce z bytu jen proto, že si pořídil psa, je tak nezákonné. Výjimku by mohla představovat například situace, kdy by zvíře permanentně hlasitě štěkalo, čím by rušilo sousedy, kteří by si posléze stěžovali. Ale i tak by to nebyl jednoduchý proces.
Majitelé bytů, kteří domácí mazlíčky tolerují, se proto situaci snaží řešit po svém. Třeba právě za pomocí extra nájemného. Podle právníka Jan Kužela se tím nedopouštějí ničeho nelegálního. „Jestliže smlouvu obě strany podepíšou, tak platí. Pokud by se nájemníkovi zdála zjevně nepřiměřená, tak ji nemusí podepisovat,“ vysvětluje.
Vlastníci jsou podle něj v právu, neboť se dá předpokládat, že s výskytem zvířete v bytu mohou skutečně vzniknout výdaje navíc. Stejný názor na věc má i Milan Taraba, předseda Svazu nájemníků.
Na rozdíl od USA, kde se tato metoda stává stále populárnější, však u nás nájemné za psa není příliš standardní záležitostí. Američané platí za domácí mazlíčky každý měsíc v průměru 50 až 100 dolarů. V některých tamních státech, kde to zákon umožňuje, zase pronajimatelé vybírají takzvané jednorázové vstupní poplatky, které se zpravidla pohybují v rozmezí od 200 – 500 dolarů. V Česku, které je „velmocí“ v počtu chovaných psů a koček, se za domácí mazlíčky běžně platí například v hotelech či v kempech.
S placením za přítomnost domácích mazlíčků v domácnosti však nesouhlasí jejich chovatelé. „Jakýkoliv náznak toho, že by měl být zvýšený nájem za domácího mazlíčka, ať už je to pejsek nebo kočička, je dost nemorální,“ říká předseda Českomoravské kynologické unie Lubomír Široký.
Vezměte mazlíčky na prohlídku s sebou
Podle realitních kanceláří a společností, které byty spravují, představuje v Česku mnohem častěji praktikovaný postup navýšená počáteční záloha. „Pronajímatelé z řad našich klientů tuto problematiku zpravidla řeší navýšením kauce, a to až na dvojnásobek,“ popisuje oblastní ředitel realitní kanceláře M&M reality Jan Martina.
„Řešíme principiálně, jestli zvířata v bytě ano, nebo ne. Maximálně někdy diskutujeme o výši kauce, kterou nájemci dávají jako jistinu, kdyby se v bytě něco stalo,“ přibližuje Miloš Štecher z Pražské správy nemovitostí.
Někteří vlastníci podle Milana Taraby naopak po nájemnících požadují peníze za služby spojené s úklidem domu a jeho provozem. „Člověk, který má psa, ho může venčit klidně šestkrát sedmkrát denně. Také třeba často používá výtah. Znám případy, kdy pak tihle lidé platí za služby za psa stejně jako za osobu,“ líčí předseda Svazu nájemníků. Řádově jde o stovky korun měsíčně.
Stále ovšem existuje početná skupina pronajímatelů, které ani navýšení kauce nebo měsíčního nájemného nepřesvědčí, aby domácí mazlíčky v bytě povolili. Nájemci si jejich důvěru mohou podle Jana Martiny zkusit získat i tím, že svého pejska, pakliže je vychovaný, vezmou na prohlídku bytu s sebou.
