Život naruby jim obrátili tři násilníci, kteří v roce 2004 v Brně Pavla Bognára cestou do práce přepadli a málem umlátili železnou tyčí. Z vysouzené renty a odškodného ale Bognárovi neviděli ani korunu.
Zmlácený muž přežil smrt. „Když se probral z kómatu, všechno jsem ho musela učit znovu. Nepoznával ani děti, podruhé v životě se učil písmenka,“ vzpomíná drobná žena. Péči potřebuje dodnes, podle manželky má jeho zdravotní stav velké výkyvy, některé věci sám zvládá jen s obtížemi.
Trojici mladých útočníků, kteří bydleli kousek od Bognárových, se podařilo odsoudit. „Jenže kdo je vlastně potrestaný?
My, nebo oni?“ ptá se žena po třech letech.
Násilníci jsou ve vězení, kromě toho však měli Bognárovi dostat půlmilionové odškodné a pobírat sedmitisícovou měsíční rentu. „Zatím jsme nedostali nic,“ stručně shrnuje Bognárová. Rodina je tak odkázána na invalidní důchod a mateřskou, protože Svatava Bognárová pečuje o malou Markétku, jež se narodila tři měsíce po útoku. Dopisuje si s řediteli věznic, kde mladíci pykají, aby jim dali práci, a oni mohli posílat peníze. „Dozvídám se jen, že s námi nechtějí komunikovat, že peníze nám nepošlou,“ popisuje uštvaná žena.
Vloni obdržela rodina od kraje jednorázový dar 50 tisíc korun. Většinu peněz spolkly náklady za stěhování mimo Brno, Bognárovi se totiž obávali případné pomsty mladíků po propuštění. Svatava Bognárová psala prezidentovi, zkouší ombudsmana. Vyvolat nový soudní spor, na to nemá peníze. „Jsem ráda, že z toho nejhoršího jsme asi venku, ale odrazit se ode dna, na to nemáme,“ upřesňuje.
Upozornit na nešťastný osud své rodiny však chce nejen kvůli pomoci svým blízkým. „Trochu sil ještě mám, tak chci mluvit i za ty, kteří to už vzdali. Aby lidé věděli, že až se to stane jim, a může to být zítra, nikdo jim nepomůže,“ zdůrazňuje.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
