* LN Nevystupujete u nás poprvé. Máte na Česko nějaké zvláštní vzpomínky?
Jeneda: Úplně poprvé jsme v Česku hráli při protestech WTO (Světová obchodní organizace – pozn. aut.). To byl velmi intenzivní zážitek. Možná to bylo tím obdobím, ale zdálo se mi, že čeští fanoušci jsou extrémně emotivní, byla jsem tou energií uchvácena. A zůstalo mi to na každé návštěvě. Clayson: Vystupovali jsme tehdy ve squatu jménem Papírna. Abychom se vůbec dostali do Česka, museli jsme jet vlakem. Nechtěli náš starý autobus vůbec pustit přes hranice a nelíbily se jim naše samolepky s politickou tématikou. Nakonec se to ale podařilo. Praha se mi tehdy zdála jako válečná zóna, řidič, který nás vezl na místo, projížděl každý semafor na červenou! Ale poznali jsme mnoho opravdu silných a přesvědčených lidí a překvapilo mě, jak si každý stál za svým názorem. A každý koncert v Česku byl úžasným zážitkem. Klee: To je pravda, pamatujeme si každý. Je to zvláštní a silné spojení, které jsme si vytvořili s lidmi a kapelami, které jsme potkali. Máme tady pár skutečných přátel. A vždycky, když přijedeme do Prahy, mluvíme spolu dlouho do noci. O kultuře, o politice, o všem...
* LN Politika je taky významným tématem vaší tvorby. Jak se vaše „poselství“ změnilo od 80. let, kdy jste začínali?
Jeneda: To je těžká otázka; někdy je těžké hodnotit nějaký vývoj nebo pokrok vlastní optikou. To musí asi posoudit lidé okolo nás. A těmi jsem asi ovlivněná nejvíc. Čím víc cestujeme, a jsme za tu možnost opravdu vděční, tím více kultur poznáváme. A tím víc jsme jimi ovlivnění. Clayson: Hrajeme spolu dvacet let, když jsme začínali, bylo mi asi deset. Jistěže jsme se hodně proměnili, fyzicky, psychicky i duchovně. Naše poselství se ale nikdy nezměnilo. Bojujeme za naši zemi, za naše rodiny, za práva, která mají. Bojujeme proti chamtivým vládám a společnostem, které okrádají a ničí naši zemi. Klee: Naše písně jsou často s politikou, resp. její kritikou svázány. Nevím, čím bych byl, nebýt hudby. Snad politikem? Spolu s naším otcem se věnujeme taky tradičním tancům. Šíříme povědomí o naší kultuře, pořádáme přednášky. Je to také součást toho „poselství“.
* LN Všechny aktivity mimo hudbu jsou svázány s politikou?
Jeneda: Nejčastěji pracuji jako dobrovolník v různých projektech. Je to pro mě velká výzva, když můžu posílit nebo rozšířit možnosti funkčních, pomáhajících komunit. Clayson: Přiznám se, že dávám přednost přírodě a světu mimo internet, mimo televizi. Trávím dost času s našimi zvířaty, chováme mnoho koní, ovcí... Ale snažím se pomáhat i našemu společenství. Ochraňovat památky, podporovat a inspirovat mladší generace, snažit se o změnu k lepšímu. Ve všem. Klee: Děláme maximum pro ochranu naší země a kultury. Bohužel nemám pocit, že by byla chráněna kýmkoliv jiným...
* LN Co se v kapele událo nového od vaší poslední návštěvy?
Jeneda: Pracujeme na nových skladbách pro nadcházející akustické album. Máme vůbec spoustu nových písniček. Taky jsme získali cenu Nahrávka roku v Native American Music Awards. Děkujeme všem, kteří pro nás hlasovali. A taky točíme krátké video. Clayson: Je k písni Overwhelming a je k vidění na Blackfire.net. Ale natáčíme vlastně pořád něco. Klee: Hodně se věnuji projektu Native American Infoshop, který jsme založili v arizonském Flagstaffu. Teď se snažíme zachránit San Francisco Peaks – chtějí tam vystavět obří lyžařské středisko.
* LN Jste sourozenci a trávíte spolu téměř veškerý čas. Nechybí vám někdy soukromí?
Jeneda: Své bratry i celou rodinu velmi miluji a respektuji. Pracovat s rodinou je odlišné, protože se znáte velice dobře. Cítíte, když se někdo nesoustředí nebo když něco nedělá dobře nebo poctivě. Na druhou stranu ale dokážete snáz pomoci a navzájem se podporujete. Clayson: V navajské rodinné struktuře je základem naučit se pracovat společně. Jako rodina. V západním světě je to jiné, každý se velmi brzy osamostatní, komunikace mezi prarodiči, rodiči a dětmi funguje úplně jinak. Zvláště v Americe to vlastně nefunguje téměř vůbec... Na turné jedeme jako tři generace. Nevyměnil bych to za nic. Klee: Je pravda, že někdy každý potřebuje více prostoru. Ale nás opravdu drží pohromadě naše kultura a láska k ní a sobě samým. A to platí nejen pro hudbu, ale i všechny ostatní aktivity. Když chci být sám, někdy to dopadne jako kdysi v Praze. Někam jsem vyrazil, toulal se městem a trvalo mi věčnost, než jsem našel cestu zpátky.
***
Blackfire Joey Ramone je kdysi pojmenoval „ohnivá koule punkrocku“. Kapela Blackfire (Jeneda Benallyová a její bratři Klee a Clayson) pochází z oblasti Black Mesa v USA, kde je kulturní a politické centrum indiánského národa Navajů. V jejich hudbě se odráží naděje, svobody a bariéry současného světa, žánrově vychází styl kapely z tradiční indiánské hudby, kterou kombinují s energickým punkrockem, alternativními prvky a sociálně laděnými texty. Poslední album (Silence) Is a Weapon vyšlo v roce 2007 a získalo si obdiv kritiků i fanoušků.
