1 2
Třebíč, to je pěkné město na Vysočině zapsané na seznam UNESCO. Přímo v židovské čtvrti - na Žerotínově náměstí - sídlí hostinec U Dubu. Člověk totiž nejí se zavřenýma očima a při hodnocení vnímá i atmosféru, která je kolem a která v tomto případě zanechala silný dojem. Už jen krátká procházka turisty nezamořenými památkami a pak samotný rustikální, a přitom kýčem neověšený interiér hostince byl jedinečný předkrm, pro který si tam znovu zajedu. Stáří ani původní účel budovy dnešního hostince si netroufnu odhadnout, stejně jako náročnost rekonstrukce. Jinde by pravděpodobně rozvěsili dřevěná kola, trakaře nebo aspoň vidle a personál by musel nosit cosi ve stylu středověkého outfitu. U Dubu mají většinou holé, čistě bílé zdi a dřevěné nebo kamenné podlahy. Stoly, židle, a zejména stoličky u některých stolů působí vratce a staře, což pravděpodobně také jsou, a do interiéru dokonale pasují.
Žádné složitosti Nekomplikovaný jídelní lístek potěší informací o tom, že „jídla jsou připravována s láskou, z kvalitních a čerstvých surovin a bez glutamanu sodného“. Dočtete se také, kdo do restaurace dodává maso a uzeniny, i to, že bylinky sbírají v zahradě nedaleké baziliky sv. Prokopa. Inzerované čerstvosti surovin odpovídá střízlivý počet jídel i letáček na stole nabízející čerstvě vylovené pstruhy a denní menu. Ani zde ovšem neunikli častému nešvaru nabízet přílohy samostatně, ale aspoň že nemají tolik oblíbené americké brambory nebo „domácí bramboráčky“, kupované mražené a balené po sto kusech. Ocenil bych, kdyby se podnik dokázal soustředit víc na židovskou kuchyni, případně nyní v sezoně třeba na zvěřinu, dušené maso či poctivé omáčky.
Ovšem už teď je místní nabídka nadprůměrná a já zvládl ochutnat jen menší část jídel, která mě lákala. V první řadě jsem chtěl vyzkoušet jejich vlastní chleba, který pečou ve staré peci v prvním patře domu. Chleba měli, jenže kachní paštiku, která ho v jejich jediném předkrmu doprovází, zrovna dodělávali a byla by k dispozici až zhruba za hodinu. Zvolil jsem tedy jako předkrm poloviční porci kachních jater na majoránce, pochopitelně spolu s chlebem, a domácí paštiku jsem si nechal rovnou zabalit s sebou jako dárek. Za 96 korun vynikající úvod a už poloviční porce stačila k vytvoření závislosti, za kterou může výborně ochucená smetanová omáčka. Domácí chléb je mnohem hutnější konzistence než běžně prodávaná produkce a musel jsem se krotit, abych se nepřejedl. Jako polévku jsem zvolil hovězí vývar s játrovými knedlíčky. Bohužel jsem se ho nedočkal. Ale obsluha se aspoň slušně omluvila. Vzhledem k tomu, že jsem už měl na stole hlavní chod, nemělo smysl se ho dožadovat. Hovězí na hříbkách s rýží a omáčkou ovoněnou brandy (157 korun) je jedno z mála jídel nabízených včetně přílohy, a navíc mi tento typ jídla do tohoto podniku pasuje. Snad časem podobných jídel přibude víc a jejich fádní plněná vepřová panenka bude nahrazena například vynikající rajskou s domácím knedlíkem.
Rýže i smetanová omáčka byly bez chyby, dokonce i hřiby byly opravdové, žádné převlečené žampiony. Menší problém byl ale s masem. Libový kus zadního hovězího nebyl dobře ukrojen a také by ho šlo pomalou přípravou při nižší teplotě upravit tak, že by se maso téměř rozpadalo a dlouhá vlákna by pak možná ani nevadila. Moje porce masa byla ale už poněkud vysušená, což by kuchař snad ještě zachránil nakrájením na slabší plátky, které by i na talíři lépe vypadaly. Nemluvě o tom, jak by jistě pomohlo maso prošpikovat slaninou. Poctivá domácí kaše Denní nabídka inzerovaná na mém stole mě tak dlouho lákala, až jsem požádal o poloviční porci, protože telecímu řízku s bramborovou kaší a višňovým kompotem za 177 korun prostě nešlo odolat. Bohužel poloviční porce nebyla možná, ovšem nechápu proč, jelikož na stůl jsem dostal tři malé řízečky a kopec bramborové kaše, což by přece bez problému šlo na poloviční porci zmenšit. A nezůstalo jen u kvantitativních problémů. Telecí řízek byl jednoznačně nepovedený. Maso skoro nebylo naklepané, zhruba centimetr silný, po vlákně ukrojený plátek byl pochopitelně docela tuhý a ještě na něm ani částečně připálená strouhanka dobře nedržela. Čest zachraňovala poctivá bramborová kaše a hlavní pozornost na sebe strhl nenápadný višňový kompot, který zafungoval jako spouštěč vzpomínek na dětství a obědy u babičky. Pokud jsem v úvodu doporučoval zaměřit kuchyni na dušené maso a poctivé omáčky, pak doplňuji apel na výrazné zastoupení domácích zavařenin, které by mohly vytlačit všechny ty nudné palačinky se zmrzlinou. Jediným lákavým dezertem bylo pyré z jedlých kaštanů se šlehačkou (47 korun). Po předchozím zklamání naštěstí opět úspěch. Originální nápad, zvládnutá realizace a potvrzení důrazu na suroviny: šlehačka skutečně byla šlehačkou, nikoliv ztuženým a ovoněným rostlinným tukem ve spreji.
Hostinec U Dubu, který uspěl i v Pohlreichově Ano, šéfe! potvrdil svoje kvality. Dílčí neúspěchy v kuchyni bohatě překoná důraz na kvalitu surovin, a zejména atmosféra místa, kterou podnik skvěle využívá a doplňuje.
***
gurmánská bomba překvapivě dobré průměr nic moc raději se vyhnout Recenze je nezávislá, náklady platí výhradně redakce Lidových novin
Restaurant U Dubu
Žerotínovo náměstí 17, Třebíč Email: udubu@travellers.cz Tel.: +420 568 422 541 www.u-dubu.cz Michal Sänger recenzent restaurací http://sanger.foodblogs.cz
Celkový dojem
Jídlo Obsluha Atmosféra
