Problém byl jen v tom, že se celá věc odehrála v Jižní Africe, v zemi, ve které vládl rasismus ještě dlouhá léta poté, co se s ním vypořádali například ve Spojených státech. Lidé, kteří dnes do Jižní Afriky přijíždějí na dovolenou nebo za obchodem, případně se tam dokonce stěhují, mluví o tom, že na něj i dnes narážejí na každém kroku. Sociologové k tomu dodávají, že jde o logickou reakci na apartheid, která vymizí až s příštími generacemi. Bělochy vystřídali u moci černoši a dělí si ji takřka výhradně jen mezi sebou. Běloši se buď odstěhovali nebo mají spoustu řečí o tom, jak je na tom dnes kdysi vzkvétající země bídně. Pro řadu černošských politiků jsou téma, na kterém stavějí svou populistickou kampaň. Jedním z nich je Julius Malema, zatím sice jen šéf dorostu vládnoucí strany Afrického národního kongresu, nicméně už teď poměrně vlivný mladý muž. Bílí Jihoafričané z něho mají strach už proto, jak okatě se přátelí se zimbabwským prezidentem Robertem Mugabem, který s bílými potomky kolonizátorů zatočil tím, že svým černošským spolubojovníkům dovolil, aby zabavovali jejich farmy. I když, podotkl nedávno zpravodaj BBC v Jižní Africe, Malemův vliv může být přeceňován. „Pro mě je Malema něco jako byl Vladimir Žirinovskij v Rusku – populistický klaun, za kterým šlo jednu dobu taky dost lidí, a který byl proto dlouho označován za lídra s velkým vlivem, což se ale nakonec neprokázalo,“ napsal korespondent BBC.
- 11. června 2010
