Dr. Nykodým měl zdaleka nejlepší řeč před Senátem.
Volba byla další ilustrace, že v našem politickém systému je stále ještě velmi předčasné očekávat vítězství rozumu nad ideologií. Chytrý, přemýšlivý a zkušený člověk, výrazně nejlepší řeč před Senátem - i ta řeč ukázala rozhled, vzdělání a analytické myšlení, přemýšlivost o podstatě práva. Vesměs atributy, které ústavní soudce ke své práci potřebuje. (Proč zbývající dva kandidáti takové atributy ve svých řečech neprokázali, je otázkou. Jde o důležitou řeč, čas na její přípravu mají, co v té řeči mají co dělat poznámky onejmladší dceři, která bude na tatínka hrdá?) Přesto většina senátorů rozhodla nikoliv na základě racionality, ale na základě ideologie.
Divné to není: na základě nekompromisní věrnostibuď ideologii, anebo zájmům nějaké sítě lidí, jsou dosud sestavovány kandidátky řady politických stran a hnutí, a to i do Senátu. Výsledek se pak promítá v celém chodu české společnosti.
Socialističtí senátoři ukázali, že jejich rozhodování není o odbornosti, ale o politice.
Levicový senát nikdy nezapomene nikomu, t. j. ani ústavnímu soudci Nykodýmovi, že byl proti stížnosti ČSSD na církevní restituce, a že hlasoval s těmi soudci ÚS, kteří nezpochybnili a respektovali platnost smlouvy 17 církví se státem, což je běžný akt ve všech demokratických režimech. Jen v postkomunistické ČR jsou stále pokusy udělat ze smluv, které se levici nelíbí, cár papíru. Když se ČSSD nepodařilo smlouvu zpochybnit, alespoň nyní dali levicoví senátoři najevo, že ani v případě, kdy soudce Nykodýma navrhl prezident Zeman, oni jeho hlasování pro zákonnost smlouvy státu s církvemi nikdy nezapomenou.