Premiér Nečas změnil názor na povodňovou daň, to je legitimní politické rozhodnutí. Jenže proč se to koaliční partneři museli dovědět z televize? Petr Nečas se hájí tím, že k definitivní shodě s partnery nedospěl a menší koaliční strany jen využily jeho vystoupení k předstírání, že on je tím, kdo nectí dohodu.
Je-li nedorozumění autentické, strany snadno najdou mechanismus, jak zabránit jeho zopakování. Pokud je neshoda chtěná, rýsuje se koaliční soužití pekelnější, než předvídali skeptici.
Chce-li koalice ozdravit veřejné rozpočty, reformovat zdravotnictví, důchody a kdovíco ještě, pak potřebuje nutně vzájemnou důvěru mezi stranickými špičkami. Můžeme si třeba říci, že povodňová daň je marginálie, jež nestojí za rozruch. Jenže premiér a spol.
předvádějí jistý model chování, který by se neměl stát pravidlem.
Demonstrativně oznámit koaliční shodu a přes noc změnit názor, toť neblahý model koaličního chování nebožky KDU-ČSL. Premiér, nechce-li být za lidovce, musí být vůči svým partnerům ofenzivní a principiální. Už příští konflikt napoví, kdo mluví pravdu a kdo uraženého jen hraje. Doufejme, že je i aktérům jasné, že se podobné výměny nemohou opakovat co čtrnáct dnů.
