Solární bitva uvnitř koalice je dobojována. Aby lidem a firmám elektřina nepodražila příliš, sestaví vláda pomyslný kompenzační fond, který se bude napájet ze tří zdrojů. Asi desetina přiteče z vyšších poplatků za vyjmutí parcel z půdního fondu, zbytek by takřka rovným dílem měla pokrýt dodatečná daň uvalená na solární podnikatele a daň z emisních povolenek.
Ačkoliv řešení je to byrokraticky složité, podstata příběhu zůstává pořád stejně jednoduchá: fotovoltaičtí „podnikatelé“ převedou z účtů zbytku republiky na účty své miliardy korun. Hrálo se o to, kolik z té kořisti budou muset vrátit. Vláda včera rozhodla, že budou vracet méně než polovinu a že zbytek vezme z příjmů, které by jinak mohla použít na obecně prospěšnější účely typu důchodové reformy. Je to remíza mezi spravedlností a realitou.
Ta realita ovšem nebyla daná od přírody, tu vytvářely i takové faktory jako ministr financí Miroslav Kalousek. Ještě před týdnem jsme předpokládali, že podíl peněz z povolenek nakonec bude nízký, asi tak, aby Kalousek neztratil tvář. Skončilo to hůř a ztratí státní kasa. Ministr tolik neohrožený tam, kde jde o nároky společenských vrstev, které jeho stranu stejně nevolí, tu projevil podivnou náklonnost vůči jedné kvazipodnikatelské lobby. Taky zpráva.
Další zprávy jsou nadčasovější. Po biopalivech je to v krátké době další bolestivá zkušenost, jaké škody může napáchat ohýbání trhu ve jménu ochrany přírody. A zatímco přetahovaná ve vládě skončila remízou, zpráva včerejších LN o tom, že Škoda Investment přechází ze strojírenství do fotovoltaiky, je vyloženě depresivní. Česká politika by si asi měla položit klíčovou otázku – Chceme v podnikatelské obci tvůrce opravdových hodnot, nebo rentiéry? – a tou poměřovat všechno svoje konání.
