LN Vloupal jste se do skladu pro zboží, které bylo podle vás ukradeno. Právní cesta selhala?
Dal jsem trestní oznámení pro krádež. Policie to začala šetřit a vyhodnotila to tak, že to skutečně krádež je. Chtěla provést domovní prohlídku. Ověřila by při ní, že věci jsou opravdu naše. Usnesením by nám je vrátila. Až by usnesení nabylo právní moci, po vypořádání případných námitek, bychom si mohli zboží odvézt. Ale státní zástupkyně řekla, že prohlídku skladu nepovolí. To ona to dohnala do situace, že jsme si museli vzít své zboží sami zpátky.
LN Rozumíte jejímu postoji?
Považuji ho za alibistický. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.
LN Co bude dál?
Myslím, že policie námi ohlášenou krádež překvalifikuje na nekalou soutěž. Dva roky to budou šetřit a pak věc odloží s tím, že jde o obchodní spor. Civilní soudy by nám zřejmě daly za pravdu, ale trvalo by to další nejméně rok.
Jenže v tom skladě byly barvy a další zboží za zhruba tři a půl milionu korun. Má nějakou určenou dobu spotřeby. Než by nám je soud vrátil, bylo by neprodejné. Zřejmě bychom potom uspěli i s žalobou na náhradu škody. Ale firma, která zboží ukradla, nemá žádný majetek a nevykazuje téměř žádnou činnost. Pohledávku by nám nezaplatila, poslala by se do konkurzu. Výsledkem by bylo zničené zboží za tři a půl milionu korun a škodu by nikdo neuhradil. Abych tomu zabránil, musel jsem takto právně riskantně konat.
LN Nemáte strach, že teď budete sám stíhán za krádež?
Státní zástupkyni jsem oznámil, jak budu na její nečinnost reagovat. Napsal jsem jí, že vrácení majetku zajistím svépomocí. Policista, který případ vyšetřuje, mi pak volal, že pokud se pokusím zboží převzít, dopustím se krádeže. S tím nesouhlasím. Krádeže se dopustí ten, kdo se zmocní cizí věci. V tomto případě nikdo nepopírá, že zboží ve skladu patřilo firmě, kterou zastupuji. Počkám, jak policie mé počínání vyhodnotí. Já si naopak budu stěžovat na nečinnost státní zástupkyně.
