* LN Ještě před pár lety vás znal jen málokdo, teď patříte ve Francii k nejobsazovanějším herečkám...
Ta změna přišla ve chvíli, kdy jsem dostala na festivalu v Cannes cenu za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu Invaze barbarů. Bylo to jako mávnutí kouzelným proutkem: přes noc jsem postoupila mezi respektované herce. Před tím jsem týdny i měsíce čekala na telefon, po Invazi barbarů mě najednou všichni znali, začala jsem dostávat scénáře z Francie, Itálie, Španělska, USA...
* LN Tehdy jste se rozhodla, že nezůstanete v Kanadě?
V Kanadě, zvlášť ve francouzské části, odkud pocházím, vznikne tak jeden, maximálně dva dobré filmy do roka. Herci tam prostě hladovějí, nemají práci. Navíc mezi francouzskou a anglicku částí Kanady je značná nevraživost, jako by tam stála zeď. Ty dvě části jedné země spolu vůbec nekomunikují, jsou to dva naprosto odlišné světy, ani my herci se navzájem neznáme.
* LN Do Francie jste odešla kvůli jazyku?
Také, ale hlavně jsem tu dostala příležitost. Mohla jsme se usadit i v Hollywoodu, měla jsem docela dobrou pozici, ale ve Francii jsem dostala konkrétní nabídky. Vím, že tu natočím několik filmů do roka -třeba malých nezávislých, ale dostanu tu nejrůznější a hodně dobré role.
* LN Třeba jako tu ve filmu Juliana Schnabela Skafandr a motýl, kde hrajete terapeutku, která učí hlavního hrdinu komunikovat pouze mrkáním oka?
To bylo celé dost speciální natáčení. Julian Schnabel si vybral herce, které do filmu chce, ale nepřidělil nám role. Takže jsem vůbec netušila, že budu hrát právě tuhle terapeutku. Zkoušeli jsme různé variace obsazení a teprve po deseti dnech nám přidělil role.
* LN Julian Schnabel je dost nekonformní režisér, je to znát i z jeho filmů...
On je tak trochu blázen. Vlastně nejen trochu. Udělá, cokoli si umane, příliš se netrápí nějakou realitou. Na druhou stranu dostane docela snadno z herců, co potřebuje. Miluje herce, ale moc nepočítá s tím, že by také někdy potřebovali jíst nebo alespoň spát. Ale zvykli jsme si na to, v žádném případě si nestěžuju, už ze scénáře bylo jasné, že tohle nebude běžný film.
* LN Film Skafandr a motýl vznikal podle skutečného příběhu JeanaDominika Baubyho, který ochrnul, většina postav - i ta vaše - skutečně existuje. Setkala jste se s ženou, kterou hrajete?
Ano, během natáčení jsme byly v kontaktu. Dost jsem díky ní z celého příběhu pochopila. Ona vymyslela metodu, díky níž mohou komunikovat lidé, kteří nejsou schopni mluvit ani se pohnout, s JeanemDo tehdy trávila každý den, dělala všechno pro to, aby ho vrátila do života. On pak díky ní dokázal „namrkat“ celou knihu, kde zaznamenal své pocity a podle níž byl film natočen. Byl to hodně intenzivní zážitek, točili jsme přímo v nemocnici, kde tehdy Jean-Do ležel. Jeho příběh mě hodně zasáhl, díky němu se teď dívám na život s větší pokorou. Je to ten druh zkušenosti, který vás někam posune a udělá z vás o trochu lepšího člověka. Doufám.
* LN Ještě před filmem Skafandr a motýl jste udělala zkušenost s hollywoodskou velkoprodukcí, Steven Spielberg si vás vybral do filmu Mnichov...
Viděl mě v Invazi barbarů. Spielberg je také dost speciální případ, je to takový věčný kluk, pořád je nadšený, plný energie a neustále chce zkoušet něco nového. Když jsme se setkali, studoval mě, jako bych byla první herečka, kterou kdy v životě viděl. Ve chvíli, kdy jsme byli všichni naprosto utahaní, on běhal po place jako fretka, a to ho ještě čekala celá noc ve střižně.
* LN Naopak vám unikla role v Soderberghově remaku Solaris.
To mě docela mrzelo. Tehdy mi zavolal George Clooney, že je v Montrealu a chce se se mnou setkat. Přijel i režisér Steven Soderbergh, dvě hodiny jsme zkoušeli a on to natáčel. Oba byli hrozně milí, ale nakonec mi tu roli nedali.
* LN Brala byste ji asi radši než tu v propadáku s Johnem Travoltou Bojiště země.
Ale v tom jsem nehrála, přísahám. Vím, že ve filmografii na imdb.com tenhle film mám, ale je to nějaký omyl. Tenhle film se točil v Kanadě a nějakou menší roli tam dostala spousta kanadských herců, do titulků pak asi dali každého Kanaďana, ale já tam nejsem v jediném záběru!
***
Marie Josée Crozeová
Narodila se 23. 2. 1970 v Montrealu. Zlom v její kariéře nastal v roce 2003, kdy získala na festivalu v Cannes cenu za herecký výkon ve filmu Denyse Arcanda Invaze barbarů. Viděli jsme ji ve filmech Mnichov, Nikomu to neříkej nebo Ararat. V kinech je nyní úspěšný snímek Skafandr a motýl.
