2. dubna 2018 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Váží si stát bývalých politických vězňů? Žijeme díky nim ve svobodě, míní odborník

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 72Diskuse
Jednou z klíčových postav VONS byl také pozdější prezidente Václav Havel (na... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jednou z klíčových postav VONS byl také pozdější prezidente Václav Havel (na... | foto: Profimedia.cz

PRAHA Bývalí političtí vězni se stanou námětem pro diskusi na senátorské půdě. Horní komora parlamentu si nadcházející pátek na tematické konferenci připomene odkaz politicky pronásledovaných lidí, stejně jako otevře debatu o jejich současné pozici ve společnosti. Seminář se koná při příležitosti kulatých výročí vzniku dvou organizací, jež před rokem 1989 poukazovaly na politické perzekuce ze strany režimu.

Letos uplyne 50 let od založení Klubu bývalých politických vězňů (K 231), před čtyřiceti lety zase vznikl Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Přestože se ustavily v politicky odlišné éře, jejich činnost měla společné východisko: upozorňovat na svévolné represe komunistické moci. Právě na pozadí vzpomínek na tato sdružení budou hosté promlouvat o rozměrech slovního spojení politický vězeň.

„Jde o připomenutí založení těchto dvou aktivit, které se institucionalizovaly, a také lidí, kteří trpěli pod komunistickou totalitou. Je potřeba tuto paměť oživovat,“ vysvětlil serveru Lidovky.cz smysl akce místopředseda Senátu Jiří Šesták, který sympozium otevře úvodním slovem. „Je to pro mě vyjádření úcty a respektu k lidem, kteří nemohli svůj život žít ve svobodě jako my,“ dodal.

Politickým vězněm se rozumí člověk, jehož komunistická moc kvůli jeho odbojové činnosti, třídnímu původu či politickému smýšlení uvrhla do vězení. Ve stávající české legislativě se jejich status odvozuje primárně od trojice zákonů: zákona o soudní rehabilitaci, o protiprávnosti komunistickému režimu a zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu.

Sympozium se skládá ze tří bloků (více zde), v nichž řečníci přiblíží rehabilitaci politických vězňů, vlastní zkušenosti s resistencí vůči totalitní moci a jak dnes může stát politicky utlačovaným lidem před rokem 1989 vyjít vstříc. Mezi nejváženější hosty se tak řadí místopředseda Konfederace politických vězňů František Šedivý, šéf Sdružení bývalých politických vězňů Jiří Línek či místopředsedkyně Rady vlády pro lidská práva Kamila Bendová.

‚Jsou to zoufalé osudy trpících lidí‘

„Jsou to zoufalé osudy, kdy lidé trpěli za druhé světové války a pak trpěli i po roce 1948. Mezi nás třeba patřila paní, která teď zemřela v 91 letech, jejíž maminka byla jako židovka v koncentráku, otec v pracovním táboře a ona po válce zůstala sama. Po roce 1948 jí pro změnu zavřeli komunisti,“ přiblížil serveru Lidovky.cz Jiří Línek, jaké lidi jeho sdružení spojuje. Dnes čítá necelých sto členů, kteří se snaží scházet každé pondělí.

Sdružení bývalých politických vězňů stejně jako Konfederace politických vězňů pečují o odkaz těch, o jejichž osud se za minulého zřízení aktivně brali právě organizace zmíněné výše, tedy K 231 a VONS. K 231 vznikl jako reakce na uvolňování poměrů na jaře 1968, spolek chtěl poukázat na existenci desítek tisíc lidí vězněných hlavně v 50. letech pro jejich politické smýšlení. Současně se snažil o jejich rehabilitaci.

Veterán Josef Holec na předávání Ceny Paměti národa.
Členové VONS trestně stíhaní v roce 1979. Zleva nahoře: Václav Havel, Otta Bednářová, Petr Uhl, Jarmila Bělíková a Jiří Němec. Zleva dole: Ladislav Lis, Jiří Dienstbier, Dana Němcová, Václav Benda a Václav Malý. (Libri prohibiti, sb. VONS, inv. č. 310, sign. VI/1, kart. 53)

Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných se ustavil roku 1978, jeho hlavní snahou bylo živit povědomí o perzekuci politicky nepohodlných lidí normalizační mocí. Zatímco K 231 před srpnovou okupací působil prakticky oficiálně a sdružoval přes 80 tisíc lidí, na VONS čítajících necelých padesát lidí hleděli komunisté celou dobu jako na protistátní akci. Samotné členství ve VONS znamenalo střet s totalitní zvůlí a mnohdy uvěznění.

205 486 politických vězňů

„Oba celky představovaly organizace, které komunistický režim upřímně nenáviděl. To je spojovalo. Režim je nenáviděl, protože mluvily o konkrétních případech politických zločinů, politických procesů a dalších formách politického útlaku. Informovaly o tom také světovou veřejnost, což bylo straně důležité,“ popsal serveru Lidovky.cz smysl obou institucí historik Petr Blažek, který na páteční konferenci rovněž promluví.

Političtí vězni před rokem ‘89

Za minulého režimu se systém s pojmem politický vězeň srovnával různě. Do období Pražského jara uznával jen takové, kteří seděli ve vězení během nacistické okupace v letech 1939 až 1945
Teprve K 231 na jaře 1968 otevřel debatu o tom, že i komunistický režim pronásledoval a věznil své občany z politických důvodů. 
Po únoru 1948 se stal základem pro politický útlak nepohodlných osob zákon č. 231/1948 na ochranu lidově demokratické republiky, který byl platný do července 1950 (podle něj se pojmenoval i Klub 231). Právě tento předpis operoval s pojmy jako velezrada, sdružování proti státu či pobuřování, později ho nahradil trestní zákon (č. 86/1950). 
K 231 se v roce 1968 se snažil iniciovat tvorbu legislativy, podle níž by režim uznal existenci svých politických vězňů a umožnil jejich rehabilitaci. K 231 původně počítal s takovou rehabilitací pro zhruba 130 tisíc lidí, ale kvůli nástupu protiliberalizačních sil, vrcholících srpnovou okupací, nakonec z návrhu nezbylo prakticky nic. 
„Dá se tedy říci, že počet celkem rehabilitovaných se pohyboval kolem 1 500 osob, což bylo oproti původním představám naprosto neadekvátní číslo,“ podotkl historik Petr Blažek.

Přesný počet politických vězňů ‚vyprodukovaných‘ komunistickým režimem se nestanovuje snadno. Nicméně jednou ze všeobecně přijímaných statistika je ta, podle níž si v letech 1948 až 1989 z politických důvodů vyslechlo odsuzující rozsudek 205 486 lidí. Číslo vychází z počtu rehabilitovaných podle jednoho ze tří uvedených zákonů přijatých po sametové revoluci (více zde).

Stát má dnes několik možností, jak k bývalým politickým vězňům přistupovat. Ministerstvo obrany třeba uděluje aktivním účastníkům protikomunistického odporu osvědčení spolu s částkou 100 tisíc korun. „Mohou být (bývalí političtí vězni) také oceněni nějakou formou bonusu, jako je příplatek k důchodu, ošetřovatelská péče zdarma či zlepšený přístup k místům v domově pro seniory. Ne vždy to však současné zákonné úpravy umožňují,“ upozornil Lidovky.cz historik Eduard Stehlík z ministerstva obrany.

Předseda Sdružení bývalých politických vězňů Línek mluví o tom, že řada jeho souputníků je dnes v neutěšeném zdravotním stavu a že na ně společnost tak trochu zapomíná. V této souvislosti Jiří Kaucký, předseda Etické komise, jež oceňuje protikomunistické odbojáře, připomněl, o co bývalí političtí vězni podle jeho soudu stojí nejvíc. „Jsou to lidé, díky nimž žijeme ve svobodě. V první řadě jim jde o to, aby bylo uznáno, že to, co dělali pro republiku, mělo svůj smysl,“ sdělil serveru Lidovky.cz.

  • 72Diskuse


Jan Horák

Autor

Jan Horákjan.horak2@lidovky.czČlánky