Ještě něco udělat, aby se uživatelé vodní cesty mohli ze zákona vyjadřovat k vodním dílům, tak jako rybáři nebo ochránci přírody. Úpravy a díla, co někteří vodohospodáři narhují, jsou vyloženě životu nebezpečné. A přitom to jde navrhnout bezpečně za srovnatelné náklady.
Volný přístupu k vodě zavedl již Karel IV, nebyl nikdy zrušen. Lidé to postupně porušovali salámovou metodou a dokonce stavěli přímo na vodě překážky nebo oplocovali až k vodě. Dnes si zas např. tajně čerpají vodu na zavlažování golfového hřiště. Pořádek v tom udělala až Marie Terezie. Přístup k vodě měl být umožněn všude kromě vodních děl /tehdy asi jen mlýny/ a průmyslových a vodohospodářských staveb. S tím souvisí i umožnění proplavení. Ten kdo zákonně vytvoří překážku, musí umožnit lodím proplavení nebo jiný způsob překonání překážky zdarma. To platí téměř v celé Evropě. Jen u historických komor se platí symbolický poplatek spíše na základní udržení historického dědictví příp sociální zázemí, např. voda a WC.