Hledají se další příběhy Materiál pro svou knihu Vyhnanci sháněl dnes čtyřiaosmdesátiletý Růžička přes dva roky. Psal na adresy kdysi vystěhovaných sedláků, jež vyhledal v archivech. „Žel, ozývalo se jich málo. Tak jsem psal do novin, i do Lidovek, jezdil jsem po okolí, používal jsem služby České televize,“ vzpomíná. Nakonec shromáždil 120 hořkých životních příběhů a jeden osud k nim přidal navíc: všímá si sedláka, který přese všechnu nepřízeň doby socializaci odolal a ve farmaření pokračuje dodnes. Na počest vystěhovaných sedláků vybudoval u své farmy v Radňově u Havlíčkova Brodu památník.
„Kniha, jejíž první vydání je už nějaký čas vyprodané, vyvolala velký ohlas a zájem dalších podobně postižených lidí. Kromě konkrétních příběhů nabízí i seznam dvou tisíc selských rodin, které StB a komunističtí funkcionáři vystěhovali především do pohraničí a zabavili jim majetek. „Dostávám desítky děkovných dopisů,“ říká Miloslav Růžička s uspokojením, že jeho úsilí mělo smysl, a připravuje druhý díl Vyhnanců. Zatím ještě sbírá další jména a osudy a vyzývá ty, jichž se téma týká, tedy především už potomky vystěhovaných sedláků, aby se mu s příběhy svých rodin přihlásili. „Jsou roztroušeni po celé republice a je třeba je oslovit. Možná ani nevědí, že na pokračování publikace pracuji.“
„Nikdo si tohoto tématu nevšiml, ač jde o hroznou tragédii selského stavu, která byla a je opomíjena,“ vysvětluje svůj zájem o toto téma. „Jako politický vězeň a sedlák nemohu mlčet. Až nebudeme, zůstane tady alespoň písemný materiál pro generace další,“ dodává.
