25. srpna 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

‚Vyhoďte kritika, pak budeme jednat.’ Česko-ruská komise k péči o válečné památníky se nesejde

Proč se teď scházet, říká zástupce Ruska Vasilij Toločko. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Proč se teď scházet, říká zástupce Ruska Vasilij Toločko. | foto: MAFRA

PRAHA Zasedání česko-ruské komise koordinující péči o válečné památníky ani letos nebude, říká Vasilij Toločko, zástupce ředitele asociace Vojenské památníky. Důvodem je podle něj urážlivé vyjádření úředníka českého ministerstva obrany a české mlčení.

LN: Představitel ministerstva obrany Pavel Filipek, který má na starosti péči o české válečné památníky v zahraničí, vás v rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa obvinil z toho, že velká část z pěti milionů korun určených na obnovu pohřebiště legionářů ve Vladivostoku v letech 2003 až 2004 byla ukradena. Vy jste se kvůli tomu rozhodli žalovat ministerstvo obrany u ruského soudu. Čím budete argumentovat?
Pan Filipek své tvrzení ničím nedoložil. Tady před vámi leží dokumenty i s podpisy komise, kde byl zástupce české strany. Dokazují, že peníze byly utraceny za stavební práce a činnost podle společného plánu. Když jsme se k českým partnerům obrátili s odmítnutím Filipkových obvinění, on naopak v dalších rozhovorech ještě přitvrdil. Řekl, že Rusko vložilo do projektu ještě jeden a půl milionu rublů, aby odstranilo nedostatky způsobené špatnou prací při opravách, ve skutečnosti to ale bylo jinak. Rusko vložilo tři miliony a za ně byly instalovány pamětní desky Čechoslovákům. 

Dále padla nařčení, že ruská strana, tedy naše asociace, brání dodržování smlouvy (o spolupráci při udržování válečných památníků a pohřebišť mezi Ruskem a Českem z roku 1999 – pozn. red.). To je v rozporu se skutečností, protože jsme nejednou sami organizovali cesty za místními představiteli – například do Samary, kde jsme se snažili sladit postoj tamní samosprávy se zmíněnou smlouvou (v Samaře brání postavení pomníku legionářům už skoro sedm let – pozn. red.). Pan Filipek vlastně vyvolává pochybnosti o celé smlouvě, to by však měli řešit prezident, premiér či parlament, ne jeden představitel ministerstva.

LN: Co požadujete od soudu?
Nechceme peníze, ale to, aby věci byly uvedeny na pravou míru. Tedy aby česká strana buď předložila důkazy, nebo odmítla, z čeho nás pan Filipek viní. Jsem si stoprocentně jist, že soud dokáže, že neměl pravdu. My bychom k soudu ani nešli, ale napsali jsme dopisy jeho nadřízeným a obraceli se i na další instance se žádostí vyjasnit, zda se jedná o oficiální postoj, ale bez odpovědi. Jen Eduard Stehlík (ředitel odboru pro válečné veterány ministerstva obrany – pozn. red.) reagoval, že rozhovor sice nečetl, ale zdá se mu, že nic tak zásadního v něm řečeno nebylo. To je vlastně mlčenlivá podpora vyjádření pana Filipka.

LN: Mluvil jste o Samaře, kde je situace skutečně zakonzervovaná a kde se mi nepodařilo získat žádné vyjádření od radnice či oblastní administrativy. Je vůbec reálné tam nějakou připomínku legionářům v dohledné době vybudovat, nebo by to česká strana měla raději vzdát?
V Samaře už byl památník dohodnut, jenže místní úřady to neodsouhlasily s obyvatelstvem. Takže se našlo druhé místo, ale tam to dopadlo stejně. Pak byl návrh památník postavit na hřbitově, na vhodném místě poblíž pietního místa věnovaného našim lidem, jenže to odmítla česká strana. Nastal pat, Česko je uražené, druhá strana to cítí jako vítězství. Tak to chodí z hlediska psychologie, jenže mezistátní smlouva není psychologie, a je třeba ji realizovat. Rusko, myslím ten, kdo tu rozhoduje, je toho názoru, že památník má stát. Doufám, že v budoucnu se nám to podaří.

ASOCIACE VOJENSKÉ POMNÍKY

Asociace vznikla v roce 1991 a zajišťuje plnění mezinárodních dohod o důstojné péči o pohřebiště a pomníky vojáků a zajatců cizích států na území Ruské federace. Smlouvy má s patnácti zeměmi. 

Stará se i o pohřebiště německých či japonských vojáků, i když to není v Rusku přijímáno vždy pozitivně. České ministerstvo obrany ve spolupráci s asociací vztyčilo řadu pomníků čs. legionářům po celém Rusku.

 Jejich ústřední pohřebiště je na Mořském hřbitově ve Vladivostoku, kde je pochováno přes 160 legionářů. Díky péči českého státu bylo v roce 2005 rekonstruováno.

LN: Jenže to není jenom Samara, ale víc míst a nemusíme chodit daleko – stejná situace je v nedalekých Lipjagách.
My jsme v minulosti, dokonce ještě i s panem Filipkem, už některé zatvrzelé protivníky přesvědčili. Ale je pravda, že jejich počet se dnes rozrůstá a je to stále těžší. Kdyby se nám tehdy podařilo v Samaře na hřbitově památník vybudovat, byl by odpor daleko menší. 

Takto protivníci pomníků jako by dostali povzbuzující injekci – v Samaře zvítězili a podívejte, i my zvítězíme. Ale jde o poměrně malý segment společnosti, byť je se svými protesty hodně slyšet. Naopak většině Rusů pomníky Čechoslovákům nevadí. Ze strany Ruska, dokonce ani mezi těmi lidmi, kteří proti památníkům protestují, není nikdo nakloněn vypovídat vzájemnou dohodu o jejich péči. A my Rusové jsme pozitivně nakloněni ke všem národům Evropy a nikdy jsme neskrývali, že ke Slovanům máme navíc vřelejší vztah vzhledem ke společné minulosti.

LN: Jak tedy vidíte budoucnost vzájemné dohody mezi ruskou a českou stranou? Už loni na podzim se nekonala pravidelná koordinační schůzka společné komise k památníkům, proběhne letos?
Podívejte se, pokud pan Filipek říká takové věci, fakticky tím ničí vzájemnou smlouvu. Takže pozice ruské strany zní: Pánové Češi, vyřešte si, kdo je u vás Filipek. Buď uslyšíme, ano Filipek má pravdu a jeho obvinění jsou doložena. Nebo zazní, že pravdu neměl a byl poslán na zasloužený odpočinek. Až potom budeme hledat řešení situace, která vznikla.

LN: : Jinými slovy, ruská strana chce určovat českému ministerstvu obrany, koho má vyhodit z práce?
Ne, my nemůžeme nijak české straně diktovat, ani to dělat nechceme. Chceme jen slyšet oficiální názor.

LN: Takže do doby, než se „kauza Filipek“ nepohne, se nebude o údržbě českých pomníků v Rusku jednat?
My budeme jednat diplomaticky. Řekli jsme svůj názor. Teď zasedání společné komise nebude. Čekáme, co řekne česká strana. Proč se budeme scházet, když vzájemně nejsme schopni komunikovat? Několikrát jsme se obraceli k funkcionářům v Česku a nedostali jsme odpověď. Co jiného máme dělat?

LN: V Česku ale panuje názor, že problémy se smlouvou souvisí s výhradami Ruska k tabulkám na pomníku maršála Koněva v Praze 6, které nechala instalovat místní radnice a které popisují například činnost vojevůdce v době maďarského povstání v období před ruskou invazí do Československa. Tato záležitost žádný vliv na chování Ruska nemá?
Snad chápete, že nějaká událost v malém pražském obvodě nemůže ovlivnit postoj ruského státu. I když nás ty tabulky uráží, ano. Podívejte, v roce 1968 byl Koněv v důchodu a neměl žádný vliv na vojenské síly. To samé v roce 1956 při maďarském povstání. Tam rozhodovali jiní lidé. Kdyby jsme o to byli požádáni, mohli bychom s pomocí našich historiků přesně říct, kde zrovna Koněv byl. Stejné je to s tvrzením, že Prahu osvobodili vlasovci nebo samy české domácí síly.

Po operaci mandlí upadl chlapec do kómatu, začalo trestní řízení
Po operaci mandlí upadl chlapec do kómatu, začalo trestní řízení

Policisté na Královéhradecku zahájili trestní stíhání tří lidí a jedné firmy, kteří údajně nesou odpovědnost za tragédii. Ta se odehrála před dvěma lety, jejímž následkem osmiletý chlapec po operaci mandlí upadl do kómatu.