Jmenuje se Riders a vznikl roku 1999. Projekt Bezpečnostní informační služby (BIS), který připravuje příslušníky tuzemských bojových složek na krizové situace spojené s řízením vozidel, byl od počátku utajovaný. LN se s ním nyní podařilo seznámit.
Ocenění práce českých zpravodajců. Šéf BIS Koudelka doprovodí Babiše do centrály CIA |
Za dvacet let prošlo jedinečným výcvikem bezmála osm a půl tisíce lidí z řad tajné služby, armády, policie či zahraničních partnerů (USA, Velká Británie, Izrael). Mimo jiné se stal zcela nepostradatelným pro nasazení českých vojáků v zahraničních operacích.
„V bojové misi v Afghánistánu byly dovednosti získané v projektu využívány v podstatě neustále,“ poukazuje na důležitost programu generálporučík Ondrej Páleník, někdejší velitel 601. skupiny speciálních sil a bývalý šéf Vojenského zpravodajství. Podle Páleníka je projekt tím nejlepší příkladem spolupráce orgánů státní správy, jaký pamatuje.
Snímek z projektu Bezpečnostní informační služby s názvem Riders, jehož cílem je připravit příslušníky bezpečnostních složek na krizové situace související s řízení vozidla.
Vše odstartovaly počátkem 90. let dvě tragické dopravní nehody aut tajné služby. Na podzim 1991 zahynuli při havárii u Českých Budějovic dva zpravodajci, o několik měsíců později se další příslušník vážně zranil. BIS chtěla podobným situacím předejít a rozhodla se pro výcvik vlastních řidičů.
Ukázala na Jaroslava V., příslušníka zpravodajské služby, jenž měl mimo jiné zkušenosti s motocyklovým a automobilovým závoděním. „Chtěli jsme vytrénovat náš operativní tým, aby byl schopný pracovat a bezpečně dojet na místo,“ líčí jednašedesátiletý rodák z Plzně.
Pod jeho vedením však výcvik probíhající ve vybraných vojenských prostorech u nás (zejména Libavá, Doupov nebo prostějovské letiště) pozvolna získával renomé a zaujal i jiné bezpečnostní složky. V polovině 90. let se k němu přidala armáda, konkrétně 6. speciální brigáda (nyní 601. skupina speciálních sil). Následovaly policejní zásahové jednotky včetně elitního Útvaru rychlého nasazení. Zájem o spolupráci byl takový, že ji bylo třeba legislativně zaštítit.
„S rozumem a odvahou rychle a přesně“
V roce 1999 proto byla podepsána meziresortní smlouva mezi ministerstvem obrany a BIS, čímž vznikl projekt Riders. Postupem let se do něj dále zapojila třeba 4. brigáda rychlého nasazení, 7. mechanizovaná brigáda, dopravní policie, celní správa nebo vězeňská služba. S příchodem bojových jednotek se navíc „jednoduchý“ výcvik sestávající z krizového řízení pozvolna proměnil v unikátní metodiku vypracovanou na základě zkušeností různých ozbrojených složek.
  |
„Najednou přišli kolegové a říkali, že by potřebovali nacvičit situaci, kdyby na ně někdo vystřelil nebo napadl někdo jejich vozidlo. Co by měli dělat a jak se bude chovat spolujezdec?“ přibližuje Jaroslav V.
„Podíváme-li se do historie, ať už atentát na Františka Ferdinanda d’Este nebo Johna Fitzgeralda Kennedyho, vždy to bylo přiblížení se ke koloně, nebo kolona jela. A to ti šmejdi vědí a chystají se na to,“ doplňuje kolega Jaroslava V., zpravodajec, jenž si přál zůstat v anonymitě. „Řidič v koloně je tak nesmírně důležitý. Jestli při střelbě ztuhne, nebo pojede pryč a nabourá, ohrozí životy dalších vojáků.“
Video z výcviku naleznete ZDE.
Cíl projektu, jehož motto zní „S rozumem a odvahou rychle a přesně“, je zřejmý - minimalizovat ztráty na lidských životech. Ačkoliv za tu dobu v zahraničních misích zemřely přibližně tři desítky českých vojáků, podle velitelů, kteří se projektu zúčastnili, by mrtvých bylo mnohonásobně více, pakliže by vojáci neabsolvovali zmiňovaný výcvik.
„Schopnost okamžité reakce a dovednosti ve využití rychlého manévru bezesporu zachránily životy vojáků speciálních sil v mnoha situacích, především při nenadálém napadení konvoje,“ tvrdí generálporučík Ondrej Páleník.
Medaile pro generály
„Projekt Riders posunul hranici řidičských dovednosti našich specialistů na diametrálně úplně jinou úroveň,“ pochvaluje si. Obdobně hovoří též bývalý velitel 7. mechanizované brigády a současný ředitel sekce rozvoje sil resortu obrany, generálmajor Ivo Střecha. „Rozdíl mezi těmi, kteří výcvikem prošli a naopak, primárně při přesunech v konvojích v členitém terénu, ovládání vozidel, technice jízdy v krizových situacích i mimo obydlená území byl v Afghánistánu markantní,“ říká Střecha.
Vedle zmíněné dvojice se na projektu během jeho dvacetileté projektu podílely další výrazné tváře české armády, například nynější náčelník Generálního štábu armádní generál Aleš Opata nebo expředseda vojenského výboru NATO armádní generál Petr Pavel. Většina z nich ve čtvrtek z rukou ředitele BIS Michala Koudelky obdržela pamětní medaile jako poděkování za podporu výcviku.
Pamětní medaile, které obdrželi zástupci bezpečnostní složek, kteří se v průběhu 20 let podíleli na projektu Bezpečnostní informační služby s názvem Riders, jehož cílem je připravit zpravodajce, vojáky či policisty na krizové situace související s řízení vozidla.
Připravit skupinu vojáku na zahraniční operace je podle Jaroslava V. mimořádně náročné pro každého zúčastněného. Každé místo má své specifika a vyžaduje vlastní přípravu na hraně lidských možností. „Abychom vojákům co nejvíce přiblížili situaci, tak jsme jim třeba na Libavé vybrali extrémně nebezpečnou plochu a překlopili tam rovery, aby se naučili, jak je mají sami postavit. Nebo jsme šli tak daleko, že jsme na plochu navezli pytle s pískem, aby si uvědomili, že při přistávání vrtulníku kolem nich bude lítat vedle trávy i písek,“ popisuje bývalý závodník.
Jedinečný je program Riders také vynaloženými prostředky k jeho realizaci – jak lidskými, tak materiální a finančními. Bezpečnostní složky do něj za ta léta investovaly desítky milionů korun. Podle tajné služby jej však za celou dobu nikdo z vedení jednotlivých orgánů nezpochybnil. Vždy měl plnou podporu. Momentálně Jaroslav V. se svým tříčlenným týmem připravuje vojáky na mise v Lotyšsku a Mali.
