Vsoutěži o nejzáhadnější figuru listopadu 1989 Drahomíra Dražská nad Ludvíkem Zifčákem jasně vyhrává. Zatímco k Zifčákovi existují jak záchytné body do jeho životopisu (především díky službě u SNB), tak výslechy vyšetřovatelů i poslanců, kteří se jeho roli v následujících dvou letech pokoušeli objasnit, Dražská mizela, až zmizela, aby se nám zjevila až po dvaceti letech.
Nezjevuje se ovšem proto, aby nám odhalila, že ji někdo navedl, ale aby povyprávěla, že mrtvého studenta Martina Šmída si vymyslela improvizací. Člověk, který se přiznává k bájné lhavosti, ovšem jako kdyby naznačoval, že si s námi možná hraje i teď. Informační hodnota vystoupení D. D. tedy spočívá ve sdělení, že záhada trvá.
Což je pro 17. listopad dobře. Pravdivý výklad, totiž že vláda KSČ padla v listopadu hlavně proto, že komunistické režimy padaly všude kolem, by to radostné výročí postupně mohl zavalit svou banalitou. Už letos je ve slavení nápadně hodně rozpaků a nešikovnosti. D. D. se zřejmě časem stane vítaným dochucovadlem.
Čtěte Téma na straně 2
