To, že českoslovenští letci v lednu 1972 sestřelili jugoslávské letadlo, je jen spekulace. Ale fakt je, že katastrofa letounu se určitě odehrála jinak, než dodnes říkají úřady.
Typická je reakce českého Úřadu pro civilní letectvo. „Příběh Vesny Vulovičové byl evergreen,“ prohlásil mluvčí úřadu v reakci na naše rešerše pro německý rozhlas ARD. Úřad totiž nikdy nebyl nadšen, když novináři na odhalení skutečného pozadí tohoto „evergreenu“ pilně pracovali. A také neprojevil žádný zájem o důkazy, které se našly.
Těžko tedy může posuzovat výsledky naší práce. Je to opravdu smutná epizoda mediální politiky tohoto úřadu.
Jediné, co nikdy nebylo zpochybňováno, je fakt, že letuška Vesna Vulovičová byla jediným člověkem, který katastrofu letadla JU 367 u Srbské Kamenice přežil.
Senzační zpráva o dvaadvacetileté letušce se tenkrát šířila rychlostí blesku.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Bezprostředně po pádu byla v Praze vytvořena civilní vyšetřovací komise, předsedou se stal inženýr Stanislav Krebs, vedoucí Státní letecké komise ČSSR. V klíčových pozicích této komise byli dále dva příslušníci StB, major Vojtěch Křiváček a Jiří Šrajbr, právník. Tím bylo od začátku jasné, že hlavní slovo má při vyšetřování tajná bezpečnost. Ta od začátku spolupracovala s jugoslávskou tajnou policií.
Zpráva komise tvrdila, že letadlo se otřáslo po explozi ve výšce 10 050 metrů. Během krátké doby, komise mluví o třech až dvaceti vteřinách, se letadlo rozpadlo a přední část s piloty se oddělila. Tato část padala vertikálně k zemi, ale trup s nosnými plochami a zadní řídicí jednotkou plachtil spirálovitě k zemi daleko pomaleji. Nakonec narazil na sněhem pokrytý zalesněný kopec a po svahu se svezl dolů, což výrazně tlumilo sílu nárazu. Vesna Vulovičová byla v tu chvíli v zadní části stroje, a tak mohla přežít, fantastický příběh, o němž nikdo nepochyboval 36 let.
Co se stalo doopravdy? Abychom to zjistili, já a Tim van Beveren (němečtí novináři) spolu s českým kolegou Pavlem Theinerem jsme vyhodnocovali archivní složky, mluvili se svědky a experty, kteří byli zapojeni do vyšetřování v roce 1972.
To, co jsme našli, vytvořilo úplně jiný obraz. Za prvé, důležité dokumenty, které byly považovány za nedílnou součást každého vyšetřování leteckého neštěstí, byly odstraněny: například protokol z hlasové černé skřínky umístěné v pilotní kabině a originály radarových obrazů z toho dne. Ale to, co v dokumentech zbylo, též leccos odhalovalo. Podle leteckých vyšetřovatelů mapy nakreslené tehdejšími vyšetřovateli z StB popisují příliš malou plochu pro pád z tak velké výšky.
Další indicií jsou fotografie mrtvol a post-mortem zprávy. Není to možné, tvrdí německý vojenský patolog. Fotografie ukazují těla, která spadla z daleko menší výšky.
Důležité jsou též svědecké výpovědi poskytnuté StB a nalezené v archivech. Lidé na zemi si všimli řevu motorů a vzápětí poté slyšeli dunivou ránu. Dle vyšetřovací zprávy však měl být stroj v tomto okamžiku ještě v cestovní výšce. Je těžko představitelné, aby místní obyvatelé slyšeli motory letadla a poté explozi z veliké výšky. I tady zpráva lže. DC-9 s Vesnou na palubě se dostalo do nižší polohy dříve. Stroj se nacházel v momentě rozpadu pouze několik set metrů nad Srbskou Kamenicí. To potvrzují i očití svědci.
Dokázat, že šlo o teroristy
Tyto skutečnosti se civilní členové komise nikdy nedozvěděli. Podle pilota tehdejších Československých aerolinií (ČSA), který byl delegován jako člen vyšetřovací komise, se nedbalo na normy mezinárodního práva. Nejdříve fakta a poté objektivní analýza - tento princip vyšetřovatelé vyhodili z okna. Jediné, co bylo nutné dokázat, bylo, že letadlo zničila teroristická bomba. Avšak z důkazů a svědeckých výpovědí je absolutně jasné, že žádný zázrak nenastal. Letadlo se rozpadlo několik set metrů nad zemí, asi v 800 metrech, což vysvětluje, proč Vesna byla schopna přežít. Co se doopravdy stalo? Je jasné, že v době, kdy se letadlo blížilo k československému vzdušnému prostoru, nastal problém, který se nikdy nevyšetřoval, ale který donutil letadlo, aby nouzově ztratilo výšku. Piloti pravděpodobně ztratili v té chvíli zdroj energie a nebyli schopni vyslat nouzový signál. Jejich jedinou šancí bylo nouzové přistání. Co následuje, je spekulace, ale logická spekulace. Československá armáda byla odpoledne 26. ledna 1972 velice nervózní - v Praze právě skončila konference vedení Varšavské smlouvy a do svých zemí mířili Erich Honecker (do východního Německa) a Edward Gierek (do Polska) a ve svých speciálech letěli vzdušným prostorem severních Čech. Do této situace vlétlo jugoslávské letadlo v nouzové situaci jako neidentifikovaný stroj. Existuje též svědectví, které toto podporuje - podal je člověk, podle kterého dvě letadla letěla proti sobě a posléze následovala exploze. Byl toto osud letadla JU 367? Je důležité oddělit důkazy od spekulací. Zázrak byl vytvořen v dílnách StB ve spolupráci s Jugoslávci, aby zahladil, co se doopravdy stalo - toto je ten nový příběh. Co způsobilo, že se letadlo s Vesnou rozlomilo přímo nad Srbskou Kamenicí, je pořád ještě záhada. Práce pro ostatní žurnalisty zbývá ještě dost.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Peter Hornung-Andersen, redaktor rozhlasové stanice ARD
