Pondělí 21. června 2021svátek má Alois 30 °C přeháňky až bouřky Předplatné LN
aktualizováno  Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Zemřel vědec Ivan Havel, bratr bývalého prezidenta. Bylo mu 82 let

Ivan M. Havel. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ivan M. Havel. | foto: Foto Richard CortésČeská pozice

Praha Ve věku 82 let v neděli zemřel Ivan Havel, uznávaný vědec a mladší bratr někdejšího disidenta a pozdějšího českého a československého prezidenta Václava Havla. Společně patřili během revolučních dnů 1989 k zakladatelům Občanského fóra. O jeho smrti informoval na sociálních sítích ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský, který tuto informaci potvrdil ČTK.

„Umřel Ivan Havel, člověk bytostně nezlý, vždy svůj a nápomocný druhým. Díky žes byl, Ivane,“ uvedl na Facebooku Žantovský, který po revoluci působil jako mluvčí prezidenta Václava Havla.

Ivan Havel byl organizátor bytových seminářů, spoluzakladatel Občanského fóra, oporou svému bratru trestanci Václavovi a byl mu nablízku i v době prezidentství, uvedl na Twitteru senátor Pavel Fischer, další spolupracovník prezidenta Havla. „Ve Výboru dobré vůle i v Libri prohibiti nebo při akcích Forum 2000 byl stálicí,“ dodal.

„My se s panem Ivanem Havlem znali velmi dlouho. Ještě z dob předrevolučních, kdy pořádal bytové semináře na různá témata, včetně témat astronomických. Takže já jsem měl možnost tam několikrát vystupovat. A také jsem díky Ivanovi dostával zprostředkované dotazy od jeho bratra Václava, když byl ve vězení. Zajímal se o různé otázky z astronomie z astrofyziky. Takže já jsem tam mohl vzkazovat, co je nového ve vesmíru,“ vzpomínal na Ivana, ale i na Václava Havla astronom a astrofyzik Jan Palouš.

Kniha roku LN. Mladší bratr Václava Havla Ivan s chotí
Ivan M. Havel, kybernetik, filozof, esejista.

Palouš se podílel i na založení Centra pro teoretická studia, jehož byl Ivan Havel prvním ředitelem. Myšlenka na centrum začala podle něj vznikat během cesty do Spojených států v roce 1990. Centrum mělo být pokračováním multidisciplinárních setkávání u Ivana Havla. A později se stalo společným pracovištěm Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR. Jeho cílem je provozovat špičkový teoretický výzkum v různých disciplínách exaktních, přírodních i humanitních věd a hledat nové formy interakce mezi zavedenými disciplínami. Palouš podotkl, že poté, co Ivan Havel přestal být ředitelem centra, ho titulovali jako „náčelníka“.

„Jistě se zasloužil o časopis Vesmír, který vyniká svou interdisciplinaritou,“ připomněl Palouš také působení Ivana Havla jako dlouholetého šéfredaktora časopisu Vesmír, řídil ho mezi lety 1990 až 2019. „Ivan Havel taky maloval. Maloval pérovky - takové obrázky s vtipem. Myslím, že vycházejí v každém čísle Vesmíru. A měl i výstavu těch pérovek. Myslím, že je to jeden z těch aspektů, který ukazuje do nitra Ivana Havla, kde bylo daleko víc, než co bylo známo navenek,“ uzavřel vzpomínku Palouš.

„Do role šéfredaktora Vesmíru predisponovala Havla šíře jeho přírodovědeckých zájmů, které nekončily u vědy samotné, ale směřovaly k jejím důsledkům. Velice miloval diskusi, v níž projevoval schopnost naslouchat oponentům a soustředit se na podstatu problému. Díky němu Vesmír přestál devadesátá léta. Jeho četné kontakty ve vědeckém světě pomohly Vesmíru udržet vysoké renomé,“ řekl člen redakční rady časopisu Vesmír Ivan Boháček.

Jiří Paukert, Václav Havel a Ivan M. Havel, 1954 (zleva)

Jiří Paukert, Václav Havel a Ivan M. Havel, 1954 (zleva)

Bratr prvního českého prezidenta Ivan M. Havel se se v životě pustil jiným směrem než jeho umělecky zaměřený sourozenec a stal se uznávaným vědcem, oblastí jeho zájmu byl počítačové vědy, umělá inteligence, kognitivní vědy a s nimi spojené filozofické otázky. Havel, který v neděli ve věku 82 let zemřel, byl i po osmdesátce aktivní - působil ve vedení časopisu Vesmír nebo ve vědecké radě Centra pro teoretická studia. Byl také čestným členem správní rady Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové a členem správní rady Nadace Občanského fóra.

Když před dvěma a půl lety slavil osmdesátiny, svěřil se ČTK s tím, že už je se svým životem smířený. „Zásadně se vyhýbám konfliktům, a navenek to tedy vypadá, že jsem smířen. Vlastně jsem smířen, s nikým se nehádám a řada věcí, které by sahaly do vzdálené budoucnosti, mě netrápí, protože vím, že se toho nedočkám,“ řekl Ivan Havel. „Zejména ta hrozná politika, co tady běží, mě osobně tolik nerozčiluje, protože se utěšuji, že to buď dopadne dobře, anebo se toho nedožiju,“ dodal také potomek známé pražské podnikatelské rodiny s tím, že nejvíc ze všeho by si přeci jen přál dalších 40 let, které by mu nahradily čtyři desítky let nesvobody.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Ivan Miloš Havel se narodil 11. října 1938 v zámožné pražské rodině stavebního podnikatele Václava Miloše Havla, spolumajitele firmy, pod niž patřily například pražský palác Lucerna a Barrandovské terasy. Spolu se starším bratrem Václavem, pozdějším dramatikem, který se po pádu komunistického režimu stal prezidentem republiky, vyrůstali v prostředí ovlivněném duchem prvorepublikové inteligence, dětství trávili převážně na usedlosti Havlových na Tišnovsku. Velký vliv na ně měl kromě matky, rozené Vavrečkové, i dědeček Hugo Vavrečka, bývalý diplomat, národohospodář a jeden z ředitelů Baťových závodů. Jeho otec vybudoval Barrandov, strýc byl filmovým podnikatelem a druhý dědeček Vácslav Havel postavil Lucernu.

Po komunistickém puči v únoru 1948 ale rodina přišla o většinu majetku a oba bratři jako „buržoazní synkové“ měli ztížený přístup ke vzdělání. „Já jsem měl ve škole vždy jedničky, jenže na gymnázium mě pro můj třídní původ odmítli nebo nesměli vzít stejně jako bratra. Tak jsem vstoupil do učení na jemného mechanika. Matka se nevzdala a vybrečela mi možnost chodit současně na večerní gymnázium... Maturoval jsem na samé jedničky, ale na vysokou jsem zase nemohl,“ vzpomínal Ivan Havel, který se později se na univerzitu dostal, a to na přímluvu jednoho z komunistických funkcionářů, který trval na tom, že talentovaní lidé by měli studovat.

Průkopník české kybernetiky

V roce 1966 absolvoval obor automatizace na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze a díky politickému uvolnění se mu podařilo studovat ve Spojených státech, kde získal doktorát z teorie počítačů na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Vědeckou dráhu zahájil ještě před odjezdem do USA ve Výzkumném ústavu silnoproudé elektrotechniky. Počátkem normalizace musel odejít, ne ovšem kvůli původu, ale kvůli bratrově politické činnosti. Podařilo se mu získat místo v Čs. akademii věd, kde vydržel až do roku 1979. Po Chartě 77, v níž se na bratrovu žádost neangažoval (“v rodině stačí jeden“, řekl mu Václav), byl obviněn z podvracení republiky.

V ČSAV už poté Ivan Havel pracovat nesměl a po různých peripetiích se uchytil v podniku Svazu invalidů Meta jako programátor pro ČKD Polovodiče. V roce 1989 byl aktivním spoluzakladatelem Občanského fóra, ale do politiky poté vstoupit odmítl. „A samozřejmá radost byl listopad 1989, to byla kolektivní euforie, ve které člověk plaval stejně jako všichni ostatní,“ vzpomínal na konec komunistického režimu v Československu, který mu umožnil návrat k původnímu povolání. Začal se plně věnovat své vědecké kariéře a pedagogické činnost, především na Univerzitě Karlově.

V roce 1990 spoluzaložil Centrum pro teoretická studia (CTS), jehož byl až do roku 2008 ředitelem. CTS je společným transdisciplinárním pracovištěm Univerzity Karlovy a Akademie věd a jeho cílem je provozovat špičkový teoretický výzkum v různých disciplínách exaktních, přírodních i humanitních věd a hledat nové formy interakce mezi zavedenými disciplínami. Kromě toho se Havel stal docentem na Univerzitě Karlově v Praze, populární byly jeho přednášky na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Ivan Havel také hojně publikoval, byl autorem řady odborných i populárních knih. První z nich mu vyšla - vlastně omylem a proti vůli režimu- už na přelomu 70. a 80. let, kdy už se ocitl na indexu.

„Podařilo se, že díky zdržení v tiskárně vyšla v roce 1980 moje kniha Robotika, aniž si toho úřady zprvu všimly. Pak z toho byl obrovský poprask, mimo jiné i proto, že jsem v předmluvě poděkoval lidem, kteří vystupovali proti režimu,“ řekl v jednom z rozhovorů. Po pádu komunistického režimu mu vyšly například dva soubory esejí Otevřené oči a zvednuté obočí (1998) a Zvednuté obočí a zjitřená mysl (2005), filosofické dialogy se Zdeňkem Neubauerem Sidonia a Sakateky Čtrnáctero vykročení (2004), spolu s Michalem Ajvazem vydal knížku dialogů Snování. Rok dopisů o snech (2008). Již v roce 1957 napsal prozaickou juvenilii Arsemid, která se ale prvního knižního vydání dočkala až v v roce 1997.

Ivan M. Havel byl dvakrát ženatý. S první manželkou Květou měl syny Prokopa a Vojtěcha. V roce 1988 se podruhé oženil s Dagmar Ilkovičovou, dcerou předního slovenského fyzika Dionýze Ilkoviče. Ta je známá především jako správkyně rodinného majetku, který její choť restituoval a který na ni převedl.

Šlégr, Reichel, Ručinský. Kamarádi navždy. Legendy vyprávějí oblíbené historky

Kamarádi. Prožili spolu celý hokejový život, teď se (zleva) Jiří Šlégr, Robert... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Hoši ze zázračné hokejové třídy letos slaví padesátiny. Z Litvínova se vyškrábali až do sportovního nebe, k titulům...

Vydělat na testování je snadné. Reportér MF DNES zkusil zřídit odběrové místo

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Chcete si vydělat velké peníze? Otevřete si testovací místo na koronavirus. MF DNES zmapovala, jak funguje byznys s...

Legální návod pro nedočkavé lovce očkování. Jak se k němu dostat před termínem

Lidé, kteří mají nárok na očkování, se do něj budou moct začít registrovat od... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Každý týden zbudou v očkovacích centrech po republice desítky volných dávek očkování proti covidu. Stává se to dvěma...