Rath vs. čtenáři: Jsem hračkou v rukou ovládaných sadistickým mozkem |
Už při pondělním on-line rozhovoru s čtenáři serveru Lidovky.cz se exhejtman David Rath stavěl do role oběti soudní a vůbec úřední zlovůle. Vlastně se snažil působit tak trochu jako obět procesů z 50. let minulého století. Kolega historek Petr Zídek se před nadcházejícím soudním procesem pokusil Rathovi vysvětlit, že se mýlí.
1. Kdyby byl David Rath obětí politického monstrprocesu, hájil by se nějak takto: „Dopustil jsem se nejhanebnějších zločinů, okrádal jsem sirotky, spolu se svými kumpány Kottem a Pancovou jsem vysával veřejné zdravotnictví, Středočeský kraj jsem proměnil ve své léno, což jen dokresluje můj odpudivý morální profil zvrhlého bigamisty. I horní hranice zákonného trestu je pro mě příliš nízká. Žádám pro sebe trest nejvyšší.“
2. Kdyby byl David Rath obětí politického monstrprocesu, strávil by všechen čas od zatčení do vynesení rozsudku ve vazbě. Jen vazba a pravidelná péče vyšetřovatelů jsou totiž zárukou, že obžalovaný sehraje svou roli u soudu přesně a přesvědčivě.
Něco mála z dění v padesátých let si určitě pamatuje i 92letý Milouš Jakeš. Bývalý generální tajemník ÚV KSČ by se mohl za mřížemí případně s panem Rathem potkat. Vicepremiér a předseda lidovců Pavel Bělobrádek by chtěl totiž Jakeše i jeho rudé kumpány stíhat. Dle jeho slov se komunističtí předáci dopustili zločinů proti lidskosti, které jsou nepromlčitelné.
„Já si myslím, že to (stíhání) má smysl. Možná, že někteří z důvodu věku nenastoupí výkon trestu, ale jde o to, aby bylo jasně pojmenováno, že to byl zločin proti lidskosti, a aby ti lidé byli odsouzeni,“ vyjádřil své přesvědčení Bělobrádek. Palec nahoru, chce se jen dodat.
Závěje kokainu. Sněžím a jsem down, zapsal si exšéf Homolky Dbalý do diáře |
A třetím do party muklů by se mohl stát exšéf Nemocnice Na Homolce Vladimír Dbalý. Jeho oficiální příjmy a objem jeho majetku se totiž dramaticky liší. Kriminalisté porovnali zápisky bývalého ředitele nemocnice, podle nichž si s manželkou za 24 let ušetřili 5,3 milionu korun. Na dalším nalezeném papíru přitom stíhaný lékař ocenil svůj majetek téměř na 52 milionů korun.
Dbalému policisté po zadržení obstavili veškerý majetek, státní zástupce Zdeněk Matula jeho hodnotu spočítal na 50 milionů korun. Tedy mnohem více, než si Dbalý manželkou mohli společně vydělat.
Pánové by možná mohli přemýšlet o zmizení za hranice všedních dnů či spíše republiky. Minimálně doktor Dbalý už o tom dokonce dle svých zápisků (nutno dodat, že dle dr. Dbalého sloužily jako podklad pro hollywoodský film, zřejmě s Melem Gibsonem v hlavní roli) už uvažoval.
Rusko přilévá olej do ohně makedonské krize. Využívá nechuti Evropy |
A kam by se mohli vydat? Třeba na východ. Tam se totiž dobře žije. Případ dcery vysoce postavené ruské hodnostářky Anny Šavenkovové, která svým autem v centru Irkutska srazila dvě ženy na chodníku a měla si za to odpykat tři roky vězení, po letech skončil podle předpovědi skeptiků: odsouzená nestrávila za mřížemi ani den a trest jí smazala letošní amnestie.
Soudce, který měl případ na starosti, povýšil. „Výnos o povýšení soudce okresního soudu Vladimira Ždanova podepsal prezident Vladimir Putin v dubnu,“ uvedl server newsru.com.
Takový Roman Janoušek může jen tiše závidět.
Ale pojďme k příjemnějším věcem. Pokud se chystáte otevřít, nebo jse si už otevřeli, restauraci, přečtěte si výborný text Roman Vaňka.
„O to více mne překvapuje, že při zakládání gastronomických podniků, hospod a restaurací jako bychom se kouzelným proutkem všichni narodili v kině a jako brouk Pytlík najednou víme vše. Nepotřebujeme se již radit. Víme, kde všude „se to“ dělá hůře, ne-li nejhůře, a který podnik v okolí je špinavý, vaří z mrazáku, nechutně a nezdravě. Nevíme však a nezajímá nás, proč „se to“ někde dělá dobře nebo výborně. Najednou ve vší skromnosti, i když víme kulový, se nehodláme snížit k opisování. Přihodilo se nám to nejhorší. Zapomněli jsme opisovat,“ píše ve svém pravidelném sloupku.
A pokud si chcete zavzpomínat na legendární hokejový svátek - Nagano 1998 máme pro vás článek o slavném obránci Frantičšku Kučerovi, který vydělané peníze neutopil v kasinech, ale otevřel Pražanům zimní stadion. Vzal si úvěr na sedmdesát milionů, dalších třicet přidal ze svého. Po čtrnácti letech zaběhnutého podnikání si pochvaluje: „Nelituji, šel bych do toho znovu,“ říká v dalším dílu našeho seriálu Šampioni po letech.
Hezký večer, snad ho netrávite na vězeňském dvorku.
