Únikové možnosti ano, drogy ne.
Vážená paní Matějčková, Vaše články čtu rád, i v tomto vidím částečně smysl, ale příklady kouření a alkoholu jsou díky tvrdým následkům na (unikajícího) konzumenta velmi špatně obhajitelné. Pokud "únikovými možnostmi" před "snášením života" nemyslíte smrt, musím se proti relativizaci poškození zdraví a svobody konvenčními drogami postavit. Argument finanční, tedy dopad na kvalitu péče ostatních pojištěných jste zmínila (přestože by se o nich dalo říct mnohem více), náklady kuřáků ve světle zisků Philip morris jsou představitelné. Ve Vašem článku mi chybí dva argumenty: zdravotní a otázka svobody (která je pravděpodobně ve Vašem článku nosná). Zdraví: nejde jen o plíce. Kouření je zodpovědné za třetinu všech nádorů. Kdyby se nekouřilo, jeden z nich by nezemřel. + astma, + aterosklerosa, + menší psych. výkonnost, + snížení fertility, + poškození plodu. Podobně působí pasivní kouření. Nevidí-li naše společnost něco obdivuhodného v aktu sebevřeždy, proč bychom měli obdivovat kuřáka? Srovnání s jízdou bez helmy je mnohem menší riziko, než kouření: každý pátý mrtvý nezemře na úraz na kole, na důsledky kouření ano. "volání po dokonalé střízlivosti nevede ke kultivované společnosti." Freudovo schéma osobnosti (id, ego, superego; ...) mi připomíná, že kromě mého vědomí je součástí mého já (mé osobnosti) i předvědomí a podvědomí. V tomto smyslu s Vámi souhlasím, že nelze být celou dobu "střízliví": musí být chvíle, kdy se vykřičíme, kdy se vnitřně uvolníme, kdy překročíme všední zábrany. Lze toho docílit sportem, jakýmkoli kreativním (uměleckým) počinem, ležením na zádech v lese, ve sněhu, jakýmkoli společenským rituálem kterého se rádi účastníme (ano, může to být i účast ve fotbalovím kotli), transcendentální kontemplací, modlitbou, alkoholem, kouřením nebo méně tolerovanými drogami. Domnívám se, že potřebným únikem z všední reality do světa snů, jak jste psala minule, je i obyčejná prokrastinace: upřednostění jednoduchých věci, které jsou zbytečné, ale jsou nám bližší. Proč bychom však měli tyto potřeby zalévat alkoholem či kouřem? Alkohol a kouření jsou příjemné odpočinutí; tvrdím však, že kdybychom byli stejně zvyklí společensky odpočívat jogou, tai-či, stojem na hlavě, a u toho uměli nezávazně konverzovat, splnilo by to účel úniku stejně dobře. Jen bez chemické závislosti a bez ničení našeho těla. V odstavci, kde zmiňujete obtázky na krabičkách cigaret píšete: "Budeme-li totiž na každé jednání nazírat úhlem pohledu společnosti, jsme na nejlepší cestě vzdát se čehokoliv, co můžeme nazývat lidskou svobodou."Je-li obrázek rakoviny hrtanu úhlem pohledu společnosti (podle mě je to -s určitou pravděpodobností- obraz budoucí reality), v čem je podle Vás horší, než značka společnosti, která krabičku vyrobila? V čem obrázek s vystínovaným nápisem "LM" rozvazuje Vaši svobodu více, než obrázek rakoviny hrtanu? Troufám si tvrdit, že registrované značky různých druhů tabáku Vám naopak lživě představují něco, co v krabičce není. Obal s rakovinou je mnohem pravdivější, a tedy napomáhá Vašemu svobodnému rozhodnutí. Máme kuřákovi dopřát, aby se svobodně rozhodl žít se lží v kapse? (v ruce, v ústech, plicích, krvi?) "Svoboda nespočívá v dokonalé rozumnosti, ale v rozumnosti, která zná své vlastní meze." Kant by s Vámi jistě nesouhlasil: Kdo chce kouřit?: je to opravdu lidská vůle, svobodné rozhodnutí, kdo sahá po cigaretě? Nebo je to kuřákova závislost, jeho slabost, neschopnost ovládat sama sebe (než si navykl, chtěl kouřit; nyní když si pořizuje ledničku na splátky, protože kouří, již by raději přestal; ví to, ale prostě nemůže přestat), je to jeho zvyk, jeho vládce? Když budete krmit krysu v krabici drogami, a poté jí dáte na výběr mezi normální stravou a drogou, bude požívat drogu , bude ignorovat partnera opačného pohlaví se stejné kleci, a bude-li droga dostatečně aktivovat některé části mozku závisláka (medial forebrain bundle a oblast septum pellucidum mozku), zemře vyčerpáním.
Že to s kouřením není tak špatné? Nikotin může vytvářet podobnou závislot, jako heroin. Cca 70% současných kuřáků by chtělo úplně přestat. Pravděpodobnost, že kuřák přestane na 1 rok kouřit, když se tak sám rozhodne, je 3%. Obhajujeme-li svobodu kouřit, kde je svoboda přestat kouřit? Nemůže nám ji společnost Philip morris vrátit? Benevolencí k ostatním, případně benevolencí k chybám ostatních, zbouráním několika starých zásad, se můžete profilovat do pozice transformačního vůdce, jak psal pan Kuras. Tato pozice jistě není nezajímavá (pan prezident by mohl povídat...). Otázka však je, kam taková transformace povede. Sebepoškozovací transformace povede k našemu poškození. Pokusme se hledat lepší příklady benevolence, které naši společnost někam posunou, nějak nám pomohou. Věřím, že na poli filosofie a religionistiky je takových příležitostí mnoho.
Hezký den!Marek