Čínský svět v domku za Prahou

Když vejdete skrze posunovací dveře do domu Martiny Lewis nedaleko Prahy a překonáte vehementní skoky jejích dvou russel teriérů Umbella a Charlie, uvítá vás starobylý drak v čínském stylu. Jeho tlama směřuje k obytným prostorám domu, jenž je obklopen vzrostlými smrky a borovicemi. Má chránit klid majitelky, která si ho přivezla z Hongkongu. "Bratr mého manžela tam dlouho žil a znal všechny hongkongské starožitníky. Proto ta koupě," říká štíhlá blondýnka v semišových béžových kozačkách a v bílo-modro-červených šatech secesního střihu, "vždy se snažím přivézt si ze svých cest po Asii nějakou starožitnost."
Jako například jasně modrou vázu s bílými stylizovanými květy, jež stojí v obdélníkové vitríně poblíž schodiště. Jde o jedinou vitrínu, kterou lze najít v domě, jenž je zařízen podle principů feng shui a v němž zaujme kombinace tmavého dřeva s bílými stěnami (inspirace japonskými interiéry). Další ze sběratelských artefaktů skvěle doplňují moderní prostor: jako třeba bordó art deco váza s motivem bílých akvarijních rybiček. V ní je umístěna kytice bílých lilií, nejoblíbenějších květin Martiny Lewis.
Její největší láskou ovšem nejsou lilie, ale porcelán ve stylu art deco. "Dostala jsem se k němu díky svému manželovi. Když jsme spolu před deseti lety začali chodit, o víkendech jsme procházeli pražská starožitnictví, kde se tehdy daly sehnat skvělé kousky." Manželé později větší část sbírky prodali v britských aukčních domech Christie’s a Sotheby’s. Ale ty nejoblíbenější kusy si Martina Lewis ponechala: například sošku ženy-motýla od vídeňské porcelánky Goldscheider, která je jednoznačně jejím nejoblíbenějším artefaktem. "Když přijdete na londýnský veletrh starožitností, objevíte tam maximálně dvě až tři motýlí sošky. Ta moje je krásně vybarvená," a hned mi ukazuje černý paraván s japonskými motivy, jenž zakrývá vchod do koupelny, "pět let mi ležel zabalený pod postelí, neměla jsem ho kam dát. Ale už jsem si vysnila dům a věděla, že se mi bude jednou hodit."