Demagogie pokračuje
Tento krát oranžová. Zatímco pravicoví političtí "zápasníci" takřka vše v minulém, vynuceně zkráceném, období kontumačně prohráli, nevzdávají se nadějí na prolongaci a prohlubování politické krize. Je to patrné nejenom z rádoby satirických poznámek vrcholných představitelů pravice k situaci v ČSSD, která je spíše tragická a má samozřejmě reálně existující pučistickou motivaci, ale i samotní "pučisté" svými nehoráznými odůvodněními svého politicky nezodpovědného konání přesvědčují celou společnost o trvající a prohlubující společenské nejistotě. Demagogický je především výrok o drtivé prohře voleb! Především tím, že takové tvrzení vůbec nevnímá volební klima ve společnosti a objektivně posouzené volební výsledky všech parlamentních stran. Především nízká účast voličů (daná nejenom subjektivními ale i objektivními důvody neúčasti potencionálních voličů), dále celkovým i stranickým "politickým vědomím" voličů po dlouhodobé retardaci, objektivní posouzení získaných voličských hlasů k dané politické základně, a dále pak posouzením relativity získaných parlamentních křesel k poměru historických (starých stran) a k novým stranám v parlamentu. Pokud například porovnáme poměr křesel historických stran, KSČM,ČSSD, TOP09 a ODS, se stavem stran nových, ANO, ÚTO a KDU-ČSL, pak ČSSD zachránila v rozpolceném prostředí co se dalo. Mohlo to pro ni dopadnout mnohem hůře při reálné možnosti odlivu levicových voličů ještě více doleva. Pak by nepochybně nastala hned inovovaná pravicová varianta, ke které demagogové zprava i zleva nyní volají. Tedy koalice TOP, ODS, ANO a možná KDU. Zatímco realisticky uvažující politikové žádají hluboký parlamentní konsenzus a realizaci potřebných změn, pučisté a jestřábi zvedají bezostyšně hlavu a ští na všechny strany demagogické klamy a drápají rány nedávné minulosti. Bezprostředně po volbách jedni se radili s "nepolitickým" prezidentem a poté, bez akceptace politických souvislostí podrazili svému guru nohy už v začátku zápasu, druzí nejprve okatě spílali pučistům a poháněli právoplatného předsedu k rychlému konání. Nyní, kdy se situace začíná trochu standardizovat, jedni svými prohlášeními se farizejsky dovolávají důsledného naplňování realizace programových cílů a demokratických pravidel (což i politické nemluvně ví, je v dané situaci nemožné) a druzí jim, v zájmu posílení vlastních pozic, pomáhají vymýšlením neexistujících problémů (směna vlastnictví budov na hradě) a pomlouváním politických protivníků. Zcela nezakrytě tento trend demonstroval "nestranný a objektivní" novinář p. Pečínka v předpoledním vysílání ČT. Hlavně do všeho, i když o tom nic nevíme a jen se "domníváme", šťourat, aniž bychom něčím, třeba i 100 denním tichem, přispěli ke společenskému smíru.