Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček ve středu uvedl, že prvorepubliková cenzura by neškrtala v článku, který by byl vůči německému kancléři Hitlerovi kritický. To akademici zpochybnili s odkazem na podobu textu před cenzurou a svou letos vydanou monografii V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře, 1749-2014. „Ve shodě s jinými tehdejšími cenzurními zásahy v novinách či politických týdenících byly na podnět cenzury ‚zabíleny‘ zmínky nepřímo kritizující československého ministra zahraničí a kriticky vyznívající pasáže o Adolfu Hitlerovi,“ uvedl Ústav pro českou literaturu.
Hrad probudil utichající kauzu Peroutka. Místo důkazu předvedl jen další faul |
Peroutka v cenzurované pasáži varuje před Hitlerovým politickým nadáním. „I když Hitlerovo nadání jest pro nás zlověstné, varujme se toho, abychom jej neuznali. Dívejme se na věci tak, jak jsou: máme odpůrce, v jehož charakteru je několik zřejmých rysů politické geniality. Ani toho se ovšem nelekejme: žádnému ani částečnému géniovi se nepodařilo vyvrátit svět z jeho přirozené základny, kterou je v našem případě touha národů po svobodě a po důstojnosti,“ napsal novinář.
Porušení zákona na ochranu republiky
Akademici uvedli, že podle konfiskačního výnosu bylo důvodem pro zabavení článku porušení zákona na ochranu republiky. Konkrétně paragrafu, který umožňoval trestat projevy, které „veřejně způsobem surovým nebo štvavým hanobí republiku, národ nebo národní menšinu tak, že to může snížiti vážnost republiky neb ohroziti obecný mír v republice nebo její mezinárodní vztahy“.
Hitler je gentleman? Možná jsme našli stopu k Peroutkovu článku, tvrdí prezident |
Cenzuru textu Peroutka zmínil v poznámce z 23. března 1938 s názvem „Co bylo, nebude“. Napsal tam, že mu cenzura posledně znemožnila, aby upozornil na pozoruhodné politické schopnosti německého kancléře a aby varoval před jeho podceňováním. Zeman v úterý uvedl, že tato zmínka může být stopou k Peroutkovu článku s označením Hitlera za gentlemana. Tuto hypotézu však nyní akademici zveřejněním necenzurované podoby textu vyvrátili.
Zeman v lednu na pražském fóru k holokaustu hovořil o selhání intelektuálů v krizové situaci, jakou byl nástup nacismu. „Jeden z největších českých novinářů, Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem ‚Hitler je gentleman‘,“ řekl tehdy. Článek, který podle odborníků Peroutka nikdy nenapsal, se ale jeho kanceláři nepodařilo dohledat. Zeman poté vypsal odměnu 100 tisíc korun pro toho, kdo článek nalezne. Kvůli výrokům Zemana o Peroutkovi zažalovala vnučka Peroutky Terezie Kaslová v dubnu stát.
Anschluss - ce n'est pas la guerre (Tohle není válka)Nebylo by divu, kdybychom na to byli zapomněli, ale je pravda, že také náš zahraniční ministr po hezkou řádku let vždycky, kdykoliv přišla řeč na tuto věc, odpovídal energicky každému: ́Anschluss - c'est la guerre ́. To znamenalo, že, jestliže by jednoho dne Německo a Rakousko se dohodly o spojení a chtěly provésti něco praktického k tomu cíli, všichni signatáři mírových smluv povolají vojsko do zbraně a pomašírují, aby obhájili tu evropskou rovnováhu, jak ji stanovil mír versaillský a st. germainský. Nevím už, o kom se předpokládalo, že pomašíruje dříve, západ nebo my, my nebo západ. Všichni měli mnoho odvahy a někdo zkrátka měl se dát na pochod. Objevilo se nyní, že to byla formule z oněch idylických dob, kdy ozbrojená Evropa stála nad Německem odzbrojeným a bezmocným, a objevilo se, že to byla formule papírová. ... Z oněch idylických dob bezmocného Německa pocházela tedy i formule: Anschluss - c'est la guerre. Nebyla to ovšem originální formule našeho zahraničního ministra, nýbrž oficiální formule celé evropské politiky. My hráli jen jedny housle v celém koncertu. Tato formulka nyní shořela v jediném dni tak rychle, jako když se přiblížíte s celuloidovým proužkem k ohni. Všichni nyní vidíme, že Anschluss - ce n'est pas la guerre. Podivný to osud jedné formulky: proč se přestalo říkat, že Anschluss znamená válku? Právě proto, že by byl nyní skutečně mohl znamenati válku. Právě proto, že by se proroctví mohlo vyplnit. Jest tedy možno, že nejpokročilejší světový kontinent, plný moudrých a zkušených lidí, po dvacet let vlastně jen žvanil o této věci? Zdá se, že je to opravdu možno. ... bude-li tento nepoměr v energii trvat, může to vést k tomu, že v tomto velkém návratu k moci dostane se Německu někde i něčeho, co dříve mu nepatřilo; ... Zdá se, že je na čase přestat opovrhovati Hitlerem za to, že neovládá některé intelektuální finesy, že jeho logika není bezvadná a jeho němčina, jak slyšíme, nikoliv klasická. Pro boha, nedívejme se na detaily, a dávejme dobrý pozor na celek. Tento muž ví toho o silách, které hýbají národy, téměř tolik, jako Edison o elektřině. Nemoha se na počátku opírati o nic jiného než o národní německý pocit a národní pýchu německou, dovedl s tím tak manévrovat, že se zmocnil vlády nad sedmdesátimilionovou zemí, rozbil na kusy mírovou smlouvu a nyní proti odporu světa uskutečnil nejvýznamnější část německého národního sjednocení. Je pravda, že je to duch úzký, neevropský, že jeho uši jsou uzavřeny vůči šepotu z každého jiného národa, a že jeho dílo ohrožuje klid a mír jako příval kalné vody. Ale v oboru, který si zvolil, počíná si mistrovsky. V dějinách Německa jest to nejvýznamnější politická postava po Bismarckovi, a jistě více uctívaná. Nechtějme se za to odškodňovat tím, že budeme shledávat mezery v jeho vzdělání, vady v jeho pravopise nebo kaňky v jeho životopise. Není ani pravda, že neví, jak dělati mezinárodní politiku. Nepočínejme si jako onen šachista, který opovrhoval svým odpůrcem proto, že nehraje podle pravidel, a pak jím byl poražen. I když Hitlerovo nadání jest pro nás zlověstné, varujme se toho, abychom je neuznali. Dívejme se na věci tak, jak jsou: máme odpůrce, v jehož charakteru je několik zřejmých rysů politické geniality. Ani toho se ovšem ještě nelekejme: žádnému ani úplnému ani částečnému geniovi se nepodařilo vyvrátit svět z jeho přirozené základny, kterou je v našem případě touha národů a lidí po svobodě a po důstojnosti. Hra, kterou nyní všichni hrajeme, může tím, že se na druhé straně vyskytl muž s velkým politickým nadáním, býti jen zkomplikována a znesnadněna, ale ne rozhodnuta. I skutečně velcí muži, kteří se postavili proti přirozenosti světa, byli na konec poraženi mnohem menšími muži, než byli sami. Také chaotické a vášnivé nadání Hitlerovo může vésti Německo k úspěchům jen po jistou hranici. Překročí-li ji, začne pád. |
