Jan Čuřík a redakční inventář
Jana Čuříkavnímám jako jednoho z nejlepších přispěvatelů ČP. S nadhledem a chápáním situace, jednotlivé odstavce svého článku by, jak fraktály, mohl rozvinout v další, stejně hodnotný text. Popis s empatií k bolavé skutečnosti a zřejmě poctivý. Na rozdíl od Břetislava Turečka kde místy i našinci jasné, že autor tahá čtenáře za nos. V článku o Lidových mudžáhídech lze pitvat odstavce, ale podstatou je mnohovrstevnost, každá vrstva zase mnohovrstevná, počínaje státy, konče rodinami. Dvojnásob, když nahlíženo v čase, což si neuvědomují diskutující pokud přispívají starými znalostmi. Muslimský svět se vyvíjí rychle. Evropan jej chápe asi jako mořské hvězdice "chápou" nás, Složitý sociální život hvězdic lze vidět až při zrychleném promítnutí jejich (z našeho pohledu ) nehybné existence. Na druhé straně hvězdice nevnímají nás, míhající se stíny. Občas nějaký stín hvězdici zničí, ale ty světy se míjí. Ve vztahu k muslimům jsme ty hvězdice my, chápat společnost mezi Marokem a Indonesií je složité, rozlišení hodný/zlý selže v řítícím se světě nesmiřitelných pravd tak pevných, že se za ně umírá tam i tam. Daniela Hermana lze pochopit že když mohl, jel se na pařížské balábile podívat. Středoevropana, pokud vnímá, takových pár dní poučí lépe, než politologické knihy. Zvedat varovný prst, že jeho cesta neměla vazbu na ÚSTR je hloupost. Jan Schneidermá pozoruhodný slovník: "Tak jsem na něj zařval, že jestli to zopakuje (dal jsem mu šanci, byl asi trochu ožralý, na jeho koženém obličeji se to nepozná), tak že mu dám pěstí, a ať vypadne. Tak se tam ještě chvíli potácel, a pak vypadl". J.S. je užitečný když se porýpe v hloupém zákonu, odhaluje folklor vojenského zpravodajství, čtenář se dozví a pobaví, styl je čtivý. Horší když dojde na církve a "restituce", pro pana Schneidera jak na býka rudý hadr, čtenář neví, zda nečte Haló noviny. Takže se na ČP dočtu i, že majetek bude zcizen. Pan Schneider, právně znalý snad ví, že pokud něco konkrétního tuší, musí upozornit příslušné orgány. Namísto toho si zde vylévá osrdí jak paní přednostová v Ostře sledovaných vlacích, která, České pozice nemajíc, své osrdí vylévala do světlíku.D.Herman, při "vyrovnání" se angažoval, p Schneiderovi leží v žaludku, tímto prizmatem vidím Schneiderovu kritiku - neprověření (zrovna Hermana) prezidentskou kanceláří i níže zde, pokrytecné a nedůstojné tvrzení, že mu šlo (jen) o kritiku hodnocení vědeckosti knih. P. Schneider ví, že primárně šlo o útok na Halíka, debata o hodnocení se rozvinula až následně. T.Halík se v "restitucích" neangažoval ale co naplat, je atraktivní pro mladé intelektuály, o knihy vzdělaného a moudrého jezuity je zájem, to se nepromíjí. Ne-zdrženlivost p. Schneidera se ukázala níže zde. Na nenávistný demagogický výtok D. Solise se nedalo reagovat, na větu lži bývá třeba 10 vět pravdy. Přesto se o to stručně a uměřeně pokusil G.Sázel. Jak čertík ze škatulky vyskočil p. Schneider a pana Sázela vypeskoval za (formální a sporná) pochybení. Autor ČP si v té chvíli vlezl do žumpy p. Solise.Roman JochKdyž se na ČP objevil,užasl jsem, vnímal jsem jej zde jako atrakci, potvrzení teze Jar.Haška - na hříčky přírody se lidé koukají rádi. K mému překvapení, panu Jochovi zde přibývá z mého pohledu článků čitelnějších i výborných. Pánové Joch i Schneider,ač na zcela protichůdných pozicích jsou si podobnější, než by asi připustili, antagonismus je logický. Brachiální (zatím latentní) násilí tomu dává grády. Příště prosím do místností ČP kameru, ať se čtenář potěší.