Virtually je opravdu ten
nejlepší zdroj poučení.Jinak - když po plyšáku přišel tuším, že prof.Kotalík, s ideou dát Veletržák galerii, bylo to přes nevýhody (čelní osvětlení...) geniální. Rozměry, vnitřní kompozicí s oběma dvoranami, polohou, relativní dostupností z centra... Veletržák byla ideální "hardverová" příležitost , aby si nová republika vybudovala instituci o dvě třídy lepší, než slušná a hodná provinční kvočna NG. Léta 89-92, do rozdělení státu, jsme si ještě mohli namlouvat, že jsme schopni velkorysejších počinů. Pak již jen sešup. To, že NG připadla jen část Veletržáku a zbytek rozředěn, ukázka jedné z mnoha hřiven, které se postkomunistické//pre-demokratické společnosti podařilo rozmělnit na drobné. Pak nekonečná agonie NG pod zduřelým Klausovým alter egem - ilustrace celkového propadu do nicoty státu, jehož mezinárodní renomé dnes zajišťují nanejvýš tak prezidenti kteří přímo na kameru buď kradou, nebo předvádějí své "virózy". Pro případnou pomalou cestu z nicoty je třeba aby se ve všech sférách veřejné správy dostalo prostoru lidem formátu p.Faita.