Check point
není k obtěžování cestujících, je to skutečná hranice, mezi oddělenými teritorii. Kdo projel Libanon, nebýt vlaječek, mohl být za den v mnoha "krajinách". Ne ministerstva, ale supermarkety byly základem státu. A kdo měl chuť na něco perského, např. čerstvé datle nemají konkurenci, musel i půl dne počkat, než dorazil kurýr. Průchod kontrolou třeba sjednat předem, i to je doklad primitivní "diplomatické" struktury na teritoriu "protivníka". Co se jeví divákovi jako chaos, je spíše Pendereckého skladbou, vyladěnou do posledních detailů. Chybí všechno, ale stejné všechno lze opatřit, mám pocit i z Iráqu, taxikáři se činí, díl je i vrácený dluh z doby patálie na opačné straně. Žel i obchod s medii je universální, lépe než volební agentura v čechách vědí, co dodat. Snímky nikdo kriticky nehodnotí, kdyby se to šiklo, udělají i párty. Umí přežít a kromě užívání si boje si užívají i další nabídku zlatého půlměsíce. Možná jim chyběl odpor prostředí, sta generací utužené pouští najednou vyměkla, je to kruté, ale zatímco šejch co rok vyrazí se sokoly a chrty na lov do stanů, roduvěrný arab měří síly. Už ho svrběly dlaně.