Nyní se volá po aplikacích dnes a výrobě zítra.

Pan profesor Holý se vždy považoval za vědce, i když dosáhl velikých úspěchů na půdě realizací. Pro něho bylo základem bádání, poznávání. To považoval za své poslání. Vycházel z toho, že badatelský výzkum je dlouhodobý, přináší poznání, ale ne vždy je bezprostředně použitelný. A ani nečekal, že vše bude hned použitelné. Nyní se volá po aplikacích dnes a výrobě zítra. Ta obrovská trpělivost profesora Holého nám chybí.Bohužel. A také byl nešťastný, že jeho vyznání nesouzní se snahami těch, kdo o vědě rozhodují a kterým je přirozený cyklus od bádání po užití cizí či neznámý. Antonín Holý nás poučil o nutnosti celoživotní poctivé práce, o sebedůvěře v našem usilování, o neústupnosti ze svých představ. To je možná víc než ty veliké prostředky, které se dají přidat do rozpočtu na vědu. A bude nám také chybět jeho laskavý úsměv a kamarádský vztahZdroj: http://technet.idnes.cz/vzpominky-na-antonin-holy-dcm-/veda.aspx?c=A120718_113234_veda_mla

Nejlepší je učit a mít žáky

Žákům předávat poznatky ze světové vědy, které získávám výměnou za ty svoje. Tedy pokud o ty moje někdo stojí, což se projeví zejména tím, že se na mém pracovišti objeví studenti a vědci z předních světových pracovišť. Je to poměrne prosté.Pokud se něco objeví, mohou se výsledky aplikovat. Je třeba ale upozornit, že ve velmi mnoha oborech se fakticky veřejný režim akademické práce a utajení výsledků pro aplikaci do značné míry vylučují. Jinými slovy, Akademie věd, kde žáci nejsou nutností, je pro vytváření komercionalizovatelných výsledků více způsobilá než univerzity.Podporou hi-tech průmyslu je ale, například, i objednávání a stavba unikátních přístrojů. I (spíše zejména) tím se podporují menší firmy tu i onde, které pak výrobu opakují, poznatky používají v dalších zakázkách, případně jsou se skutečně významnou technologií prodány většímu hráči.. Ovšem to člověk musí dělat skutečně základní, nesériový, výzkum.No a pokud jde o to, co já si vybírám z odkazu prof. Holého, tak je to jeho vztah k hodnocení vědy. Připojuji odkaz na článek Molinie - Bodenhausen "Bibliometrics as weapons of mass citation" . http://www1.chimie.ens.fr/Resonance/papers/2010/Molinie-Bodenhausen-Bibliometrics-Chimia-64-78-2010.pdfZ článku cituji: "This world-wide trend appears to enjoy support not only by granting agencies (whose task is obviously simplified by extensive recourse to bibliometrics), but also by the scientists themselves (who seem to enjoy their status of celebrities)." Čímž je možno se i  vrátit na začátek. Dost velká část tlaku na aplikace pochází primárně z chování vědců samotných, kteří inzerují svůj výzkum jako řešení problémů celosvětového významu. Užívají si "their status of celebrities". Jenže u většiny z nich po pár letech se ukáže, že slibují stále totéž a že se mnohdy zatím nedokázali domluvit ani na pilotních experimentech v praxi. Některým jsou takové přísliby financovány třeba i déle než 50 let. Je to tím, opět cituji "As a consequence, colleagues who have never experienced the thrill of a real discovery tend to rule the waves of science policy."