Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Jimmyho Page jsem potkal jenom jednou, říká kytarista Justin Adams

Kultura

  14:00
PRAHA - Britský kytarista a producent Justin Adams je znám hlavně jako dlouholetá „pravá ruka“ Roberta Planta a spoluhráč či producent Natachy Atlas, Briana Ena nebo skupiny Tinariwen. Ve středu zahraje v pražském Paláci Akropolis se skupinou Les Triaboliques.

Pravá ruka Roberta Planta. Naplánovat turné je s mými spoluhráči téměř nemožné, popisuje pozadí fungování kapely Les Triaboliques Justin Adams. foto: ARCHIV J.A.

Trio Les Triaboliques hraje unikátní směs žánrů. Sami členové svoji hudbu nazývají dusk core a popisují ji jako mix londýnského punku a undergroundu s bílým a pouštním blues. Skupinu kromě Adamse tvoří virtuos na mandolínu Ben Mandelson, zakladatel skupiny 3Mustafa3, a Lu Edmonds, multiinstrumentalista, který hrával v punkových The Damned a dnes je mimo jiné členem PIL Johna Lydona.

LN: V triu Les Triaboliques jste každý jiný, máte odlišná hudební zázemí. Na základě čeho jste se domluvili na spolupráci?

Já naopak myslím, že jsme si v mnohém docela podobní. Všichni jsme začali hrát ve velmi kreativním postpunkovém období a všichni jsme měli možnost nahlédnout i mimo tradici anglofonní hudby. Například jedno z mých živých setkání s africkou hudbou bylo prostřednictvím Orchestra Jazira, ve kterém hrál Ben.

LN: Jste v podstatě příležitostná kapela. Jak dlouho dopředu musíte domlouvat turné?

Přiznám se, že je to téměř nemožné. Všichni máme popsané a trochu chaotické diáře. Aktuální turné bylo naplánováno o hodně víc než před rokem. Ale možná právě to udržuje naši kapelu neustále při životě.

LN: Jak dlouho se na turné připravujete?

No, moc nezkoušíme. Ale nikomu to neříkejte...

LN: První a zatím poslední album Rivermudtwilight jste vydali už před osmi lety. Plánujete nějaké další?

Letos pravděpodobně nebude, na to jsme všichni až příliš zaneprázdněni. Ale možná příští rok. Myslím, že by mohlo být hodně podivné a atmosférické.

LN: Ovlivňuje výraz hudby Les Triaboliques to, co zrovna hrajete s jinými kapelami? Lu Edmonds hraje v PIL, vy velmi intenzivně s Robertem Plantem. Nebudou tedy Les Triaboliques v roce 2018 rockovější? Anebo si naopak budete chtít od „hluku“ odpočinout?

Julian Lage. Jazzová kometa z Ameriky přiletí zářit nad Prahu

Já si vždycky rád zahraju v klidnějším prostředí, je to příjemná změna. Samozřejmě jsem už dávno zjistil, že hudební zkušenost každého z nás má vliv na ostatní. Ovšem sound The Triaboliques tvoří hudební DNA každého z nás tří a interakce mezi nimi.

LN: V České republice vás známe také z kapely JUJU, o které už dlouho nebylo slyšet. Existují ještě? Vrátí se?

Juldeh Camara, frontman JUJU, se vrátil domů do Gambie, aby byl po letech strávených ve Velké Británii zase se svou rodinou. Myslím, že je to tak správné, a mám z toho radost. Nicméně jednou bych si s ním ještě rád znovu zahrál. Myslím, že jsme vyvinuli velmi zvláštní způsob, jak dát dohromady naše hudební výrazy, aby zněly přirozeně, ale přitom velmi neobvykle.

LN: Vaší nejznámější hudební činností je už řadu let koncertování a nahrávání s Robertem Plantem. Změnila se nějak vaše úloha po jeho boku od doby, kdy jste s ním začínal v kapele Strange Sensation, dnes nazvané The Sensational Space Shifters?

Ta kapela se neustále vyvíjí. Pokaždé když se změní její sestava, posune se kupředu i hudba. Robert odmítá běhat vyšlapanými cestami, a proto je také jeho kapela tak skvělá. Snažíme se překvapovat a inspirovat. Jak posluchače, tak sebe vzájemně mezi sebou.

LN: Potkal jste se někdy s Jimmym Pagem? Patřil mezi vaše kytarové vzory?

Setkali jsme se jen jednou, velmi krátce. O nějakém hlubokém vlivu mluvit nemohu. Přestože jsem samozřejmě znal slavné písně Led Zeppelin, ve sbírce mých bratrů byl tehdy především punk. Když jsem se stal členem Robertovy kapely, samozřejmě jsem Jimmyho práci studoval. Ale možná právě díky tomu, že nejsem na jeho hru odborník, jsem přišel na nový způsob, jak ty písně zahrát.

LN: Vaší kariérou se táhnou jako červená nit odkazy k blues, ať už americkému, nebo africkému. Považujete ho jenom za historický základ moderní hudby, nebo za její stále nutnou „baterii“?

To je zajímavá otázka. Myslím, že kdyby blues bylo jen část historie, neměl bych pro hudbu takovou vášeň. Blues a ostatní styly, které tvoří kořeny současné hudby, se opravdu dotýkají mého srdce. A jak správně říkáte, nabíjejí mě jako zdroj energie.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...