Kultůra na slepé koleji, čekáme od valacha hříbata
Tradičně kult - ....., byl všesjednocujícím inspirujícím povznášejícím faktorem. Tvořil identitu, zakládal sociální soulad, frustrační toleranci, řešil deprivace. Tak i ministerstvo kultu, až později jen kult osobnosti a potom už jen prázdno. Ministerstvo kultury to nedožene, natož kulturníci či umělci. Plačtivý moderátor veřejnoprávní, když obsluhuje telefon publika do vysílání, truchlí právem. Jistě může člověk jít z kina s povznášející ideou, že nebude krást, korumpovat, tunelovat. Že je skvělé, nestydět se před dětmi a vnuky. Trochu jinak, až se ráno z té zamilovanosti do dobra probudí, najde promáčklé dveře u auta. Od umělců chceme moc, za málo, televizi stejně konkurovat nemohou, natož sportovcům. Sporná částka je, jak nesměle moderátor podotkl, cenou za jednoho kopálistu fotbalistu. Vysokou kulturu živil císař, kde je ho konec. Dnes spíše o pestrost, zmatené experimenty zaplatí kdekdo. Ruský kopista naseká i dva oleje za den, lepší než originály, protože autoru byly oleje drahé a zručnost s nimi moc neměl. Jako u politiky než jen přikládat, je potřeba se více ptát k čemu, proč. Brzy bude prosperita, a na nastavení systému se zase na roky zapomene. Děd můj dost vychrtlý (živil ženu a tři syny, dcerka jim zemřela malá) zpíval celé dny jako čestnou funkci, na funusy zpívat nechodil, jen vedl procesí. Lid si protáhl údy, potěšil se, k zpěvu připojil, družně se pobavil, zbožně zahloubal. Vrchnost mu nedala ani na podrážky. Namísto nábožného vzhlížení je potřeba se nějak sejít, ne si jen nárokovat, a také přizvat pensistu, ekonomicky umí víc, než všichni politici dohromady.